Dne 24. dubna ráno vyjíždíme s Josefem Břenkem ze sídla o. z. GEAM v Dolní Rožínce na kontrolu starých zátěží a rekultivačních prací v oblasti o. z. GEAM Dolní Rožínka. Prvním cílem je areál bývalé těžní jámy R5 Rozsochy, která se nachází na kat. území Rozsochy. Byla vyhloubena v roce 1965 .V roce 1993 byla zlikvidována nezpevněným zásypem. Na leteckém snímku, pořízeném v roce 2004 je vidět na místě areálu hájek uprostřed polí a luk.
Myslel jsem, že se mi ze země podaří zachytit kontury bývalé haldy, ale vizuálně se stala součástí krajiny. K bývalé jámě vede louka připomínající průsek, kolem ní jsou krmítka zvěře, pár jehličnanů je pokroucených, následkem nějaké minulé vichřice. Mezi lesíkem a poli kvetou vzrostlé třešně. Kuželovitý kopec zásypu jámy nejeví známky pohybu, naposledy byl dosýpán v říjnu 2007 .Opravený kostel v Rozsochách shlíží na přírodě navrácenou krajinu.
Dále se přesouváme do areálu bývalé těžní jámy R4 na kat. území obce Blažkov. Jáma byla v provozu do roku 1993, je zajištěna betonovým povalem, nezavezena, dosud nezlikvidována. V lese potkáváme auto s mechaniky, kteří se vracejí z předepsané prohlídky větrací stanice, míjíme cvičnou štolu, ktérou používají k výcviku báňští záchranáři ZBZS GEAM. Objevuje se objekt VKS 7/0. Větrací komín byl vyražen v roce 1974, slouží k větrání přes větrací kanál, snímek ukazuje, že větrací stanice je opravdu v klínu lesa.
Z dálky fotografuji jámu B1 Bukov, která byla vyhloubena v roce 1969. V době oprav na jámě Rožná 1 Bukovem fárají do podzemí havíři. Jáma je dosud v provozu, slouží jako pomocná a částečně větrací, a jak jsme již psali, její těžní zařízení bylo v loňském roce zrekonstruováno, novou materiálovou klecí se spouští dřevěná kulatina do podzemí. Vedle areálu Bukova se nalézá řízená skládka komunálního odpadu.
Ložisko Olší – Drahonín se dobývalo samostatně. Těžní jáma Olší byla vyhloubena v roce 1961, jáma Drahonín v roce 1964. Obě byly zlikvidovány nezpevněným zásypem v roce 1990. Na Olší a Drahoníně jsem několikrát byl. Kotrolujeme zásypové kužely nad jednotlivými jámami. Okolní stromy o značný kus povyrostly, sám bych bývalé jámy těžko hledal. Rekultivace haldy Drahonína je uváděna v prezentačních materiálech jako vzorový příklad sanačních prací. Pokouším se zachytit současný stav, relief zdejšího odvalu, ale vzrostlý les propojuje okolní krajinu s bývalou haldou. Rovněž areál bývalého dolu Olší je zalesněn, a stejně jako na Rozsochách prakticky splývá s krajinou.
Na Olší jsem vyfotografoval výstavbu sorpční stanice, která je budována v rámci akce „Zjištění vlastností důlních vod ložiska Olší. Budou se do ní přivádět důlní vody, čerpané z vrtu, který byl navrtán do již zatopeného ložiska Olší. V úrovni 5. patra zachytil vrt důlní vody s vysokým obsahem rozpuštěného uranu, konkrétně 17,5 mg/l (pro srovnání na dekontaminační stanici přitékají vody s obsahem uranu asi 6 mg/l), který bude v sorpční stanici separován na ionexy a vody budou zapouštěny na jiném místě jiným vrtem zpět do ložiska. Předpokládá se, že touto cirkulací důlních vod přes sorpční stanici bude možné ročně získat až 4 tuny uranu. Jedná se o pilotní projekt, který má ověřit možnosti intenzivního využití důlních vod zatopených uranových dolů jako druhotného zdroje uranu.
Rekultivační práce v minulých letech také probíhaly na šurfu č. 37 (původní průzkumná šachtice) později těžní jáma Milasín, který překrývá betonová deska. Lesík na jeho haldě se má čile k světu, ale některé malé borovice vysazené na rovině, v místě bývalého areálu nepřežily zimu, proto nově dosazené jsou menšího vzrůstu. Z Milasína je dobře vidět oplechovaná věž jámy B2 Bukov, která je od roku 1978 v provozu a slouží jako vtažná jáma. Zastavujeme se ještě u areálu jámy R6, která je v provozu od roku 1966 a slouží jako hlavní výdušná jáma.
Po prohlídce bývalých důlních lokalit lze konstatovat, že se kolegům z o. z. GEAM podařilo vrátit přírodě bývalé areály Rozsochy Olší a Drahonín. Ale i stále funkční objekt, větrací stanice VKS 7/0 je vklíněn mezi jehličnany. Podobně stromy postupně zakryjí větrací stanici R6 a areál jámy B2. Fotografování rozkvétajícího čerstvě zeleného okolí Dolní Rožínky mi bylo potěšením.
Nejhezčí pohled na celé dosud těžené rožínecké důlní pole je panorama ze silnice mezi obcí Milasín a Rožná. Dole v zeleni se schovává výdušná větrací jáma R6 a nad ní se tyčí těžní věž Rožná R1 – KHB a za ní je vidět těžní věž R3 - Jasan. Bylo ale kouřmo, takže na ostrý snímek si musím ještě počkat.
Otto Hejnic