Nejstarší člen Klubu přátel Hornického muzea v Ostravě oslaví v srpnu devětadevadesát let.
Lžička medu a štamprlička
dobré slivovice. Takový je recept
na dlouhověkost nejstaršího člena
Klubu přátel Hornického muzea
OKD Františka Káni. Prvního srpna
mu bude devětadevadesát, ale stále
překypuje vitalitou a životním optimismem.
„Slivovici ale nepiji, nýbrž inhaluji,“
směje se František Káňa. „Vždy jeden
kalíšek ráno, druhý před spaním.
Taky ji nekupuji v obchodě. Jeden kolega
štajgr má chatu ve Vizovicích,
ten mi vozí prvotřídní domácí kvalitu.
A med? Ano, rád si dám lžičku navečer.
Ročně ho sním tak šest, sedm
kilo,“ přiznává své slabůstky.
I když si při chůzi pomáhá francouzskými
holemi, není mu zatěžko
nasednout do autobusu a zajet domů
po vlastní ose. Před dvěma roky si
koupil byt v Přívoze za kostelem a lákání
syna, aby se za ním přestěhoval
do Poruby, úspěšně vzdoruje.
„Jízdné mám zadarmo, tak mohu
jezdit,“ usmívá se František Káňa.
Každý čtvrtek vyráží povinně do sídla
OKD pro sedm Horníků. „Odpoledne
mám sraz s kolegy, takže jim vždycky
donesu ty naše noviny,“ vysvětluje.
„Ve středu chodím na žolíkpárty,
v pátek zajedu za synem. Navštěvuji
akce klubu, na jídlo chodím do jídelny,“
popisuje. Na nudu nemá čas.
František Káňa se narodil ve Slezské
Ostravě a život spojil s ostravskou
Trojicí. Vyučil se elektrikářem
a po elektrifi kaci závodu získal místo
elektrikáře pro šachtu. Pracoval dole
i na povrchu a do důchodu odcházel
ve svých šedesáti od těžního stroje.
„Dalších patnáct let jsem pak pracoval
ještě v autodružstvu,“ vypráví
hornický senior. Teď si užívá důchodu
a míní v tom pokračovat.
„Protože já se dožiji 105 roků,“ dušuje
se František Káňa. „Tolik měl
pradědeček a já ho určitě doženu.“