Slezsko patřilo k zemím s velikým nerostným bohatstvím. Již od doby kamenné se těžil nefrit a serpentin v Dolním Slezsku v okolí hory Šlenzy. V okolí Kladsku se těžila měď a cín a vyráběl se bronz. Podél Odry se na 17 místech v zemních výhních vyrábělo železo. Ve 2. polovině 1. tisíciletí se na řekách Bóbru, Knize, Kaczavě v nynějším polském a Olešničce, Prudniku, Černé, Bílé a Prostřední Opavě a Opavici v nynějším českém Slezsku rýžovalo zlato. K hlubinnému dobývání zlata se přistoupilo v Horním Benešově v roce 1247, Zlotoryjí 1331, ve Zlatých Horách 1339. Stříbro se dobývalo od roku 1136 u Bytomi. Dále se dobývalo u Turnovských Hor u Javoru, v Kladsku a Valbřichu. Doprovázelo zlato ve výše jmenovaných lokalitách. Od 16. a 17. století se pozornost přesouvá k těžbě železných rud. Rozsah jejich nalezišť je daleko větší v oblasti okolí Opole, Turnovských Hor a Bytomi na východě a severního podhůří Krkonoš na západě v nynější polské části Slezska. V českém Slezsku je to Bruntálsko 1328, Jesenicko 1405 a Pobeskydí 16. století. Postupně vznikají lesní hutě a hamry, které se opírají o dřevouhelnou palivovou základnu. U Bytomi se dobývá i zinek.
Uhelné hornictví
Na dobývání rud navazuje dobývání černého uhlí. Nejstarší dobývání černého uhlí v Dolním Slezsku je kolem Valbřichu, v lokalitě Bórkow v Kladsku 1545 a v knížectví svidnicko-javorském z roku 1550. Dolnoslezská pánev z okolí Valbřichu překračuje směrem na jih hranici Čech k Žacléři. Tady na Dole Jan Šverma tvrdí, že jejich hlubinný dul z roku 1570 je nejstarším hlubinným dolem na černé uhlí ve střední Evropě (těžil do roku 1992 a dosáhl hloubky 996 m).
V hornoslezské uhlonosné oblasti jsou první zprávy z dobývání z roku 1540z Rudy Šlonske. O 100 let později se dobývá u Tenčynki a Murcek. Se soustavným dobýváním se začíná po roku 1740 v nynější polské části a po zaznamenaném objevu černého uhlí v roce 1763 se soustavně dobývá v nynější české části Slezska od roku 1780.
K mimořádnému rozvoji hornictví v Hornim Slezsku, jehož význam byl celoevropský, dochází poté, kdy se v oblasti rozvinulo hutnictví především železa a také niklu a kdy oblast dostala železniční spojení s ostatní Evropou. V nynější polské části hornoslezské pánve se mezi lety 1919-1939 vytěžila 1 miliarda 50 milionu tun, což představovalo 5 % světové těžby černého uhlí.
Po roku 1945 byla otevřena řada dolu. Značně pokročil proces mechanizace i automatizace. Pro pracovníky dolu byla vybudovaná nová sídliště i města. Jsou to Tychy a Ligota v Polsku a Havířov v České republice. Vrcholu těžby bylo dosaženo v 70. a 80. letech 20. století.
Od počátku 90. let 20. století probíhá proces restrukturalizace ekonomik Polska a ČR. Probíhá útlum hornické činnosti.
Karel Slíva
Zpracováno podle Encyklopedie Slezska Díl I a Podzemí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku Bílková, Cílek, Hromas, Novotná, Vávra.