Báňský inženýr Ladislav Bém má na co vzpomínat – vždyť slaví devadesátku!
O dva měsíce mladší než první samostatný stát Čechů a Slováků je báňský inženýr Ladislav Bém z Havířova. Den po vánočních svátcích oslaví úctyhodné devadesáté narozeniny! Jaké tedy bývaly jeho „nezapomenutelné“ Vánoce?
„Ty v dětském a mladickém věku krásné. Vyrůstal jsem u dědy v Bartovicích, ve dřevěnce u lesa. Tehdy bývalo hodně sněhu a s tím lesem to byla nádherná kulisa. Pamatuji si, jak se mě maminka ptávala, co chci. A já si vždycky přál hračky,“ líčil jubilant, pro něhož jsou vánoční svátky hlavně o rodinné pohodě. „Když jsme se sešli, tak se fedrovalo,“ vysvětloval s tím, že je z havířské famílie. Děda fáral na jámě Zvěřina, tři strýcové taky a otec (po němž je pojmenována bartovická Bémova ulice) dělal ve stolárně na Hedvice.
Krušné časy přišly Bémovi s Hitlerem. Nejprve ho coby študáka dali do koncentračního tábora. „Tam byly troje svátky, velmi smutné. Štědrovečerní večeře? Kobzole ve slupce a sýr zvaný kvarek. Seděli jsme okolo stolu a vzpomínali. Nejedna slza tehdy ukápla,“ upřesnil. Další šokující událost o vánočním čase přišla po jeho propuštění. „Tátu odvedlo gestapo. Takže si umíte představit, jaké to doma bylo… Naštěstí to přežil,“ uvedl.
Po válce studoval Bém na Vysoké škole báňské v Příbrami, byl účastníkem a částečně prý též strůjcem jejího stěhování do Ostravy. Zde ji absolvoval a nastoupil na jámu Suchá (Důl Dukla). „V roce 1947 byly jedny z nejkrásnějších Vánoc. Měl jsem jako inženýr služební vilu se sedmi pokoji… a nic do nich. Když přišli rodiče na večeři, divili se, že jim v zimě nabízím čerstvý salát. Měl jsem totiž skleník i se zahradníkem,“ popsal.
Inženýr Bém rád vzpomíná i na sváteční čas v Jáchymově. „Působil jsem v uranových dolech a bydlel v lázeňské čtvrti. Vyráželi jsme do Božího Daru a na Klínovec. Sníh krásně křupal pod nohama,“ pokračoval. S uranem se vázala i jeho kariéra v Geologickém průzkumu, kde se stal dokonce ředitelem. A prožil „vánoční drama“! Po návratu ze služební cesty do Nového Města na Moravě spojené s návštěvou ženiných příbuzných v Českém Brodě, šofér s jeho služebním tatraplánem dostal smyk a auto zůstalo viset na srázu. „Jako ve filmu. Byl jsem tam s manželkou i dcerami. Vysvobodila nás četa vojáků,“ konstatoval.
S aktivní havířinou se Bém rozloučil před více než třiceti lety na postu výrobního inspektora OKD pro karvinskou část revíru. Zajímat se o ni ovšem nepřestal, a není to jen kvůli tomu, že jedna dcera dělá na mzdové účtárně na Lazech a vnuk na prádle tamtéž. Jako doma je v havířovské pobočce Klubu přátel Hornického muzea. „A současné Vánoce? Oslavím při jednom i kulatiny, opět s rodinou. Uvidím vnučku z Anglie a vnuka z Itálie,“ dodal. Radek Lukša
