Mám radost, že historie zaujala nejen pamětníky vzpomíná autor seriálu POMNÍKY HORNICKÉ SLÁVY VÍTĚZSLAV HETTENBERGER
Drtivá většina dolů, o nichž jsme psali, už neexistuje. K některým je dostatek dostupných údajů a dat, ale byly i takové, že jsem jeden díl seriálu dával dohromady třeba týden. Musel jsem doslova pátrat, třeba jakou měla jáma konečnou hloubku či jak vysoká byla původní těžní věž. Čerpal jsem hlavně z historických pramenů, z různých dokumentů a literatury. Především ze Sborníků Klubu přátel Hornického muzea z let 2002–2006, Monografie Kamenouhelné doly OKR z roku 1929, Uhelného hornictví v OKR z roku 2003, knihy Jaroslava Kláta Ostravské těžní věže z roku 2004, brožury Jaroslava Bílka Staré hornické kolonie v OKR z roku 1966 a z publikace Dějiny Ostravy z roku 1967. Hodně mi ale pomohli i pamětníci, bývalí horníci. Fotografie poskytlo Hornické muzeum OKD.
Podle četných ohlasů čtenářů se seriál líbil.
POMNÍKY HORNICKÉ SLÁVY
Myslím, že ano. OKD kdysi zaměstnávaly přes sto tisíc lidí, a věřím, že mnozí z nich si o té „svojí“ šachtě rádi přečetli něco z historie. To byl vlastně impuls, proč jsem začal publikovat články o historii dolů. Když jsem na podzim roku 2006 během dne otevřených dveří na Dole Hlubina v Ostravě přednášel u jámy, přišel za mnou bývalý havíř s vnoučaty a řekl mi, že když dělal na dole, kvůli přesčasům, socialistickým závazkům a rekordům se horníci k zajímavostem o šachtách nedostali. Že by možná bylo dobré vydávat to v týdeníku Horník. Tak jsem se s redakcí Horníka dohodl na seriálu. Počátkem loňského roku pak přišla nabídka Práva. Bez váhání jsem ji přijal. Už po zveřejnění prvních dílů seriálu přišlo mnoho ohlasů, lidé mi volali i psali. Ozvali se mi z party bývalých havířů, která se schází v jedné ostravské hospodě jednou týdně, vždy v pátek, že s napětím čekali, která šachta vyjde v dalším dílu seriálu. Velkou radost však mám z toho, že seriál zaujal nejen starší čtenáře a pamětníky, ale i mladší lidi. A moje práce na jeho přípravě vyvolala i další efekty.
Profesí jste byl důlní technik. Jak jste se dostal k historii?
Historie mě vždy zajímala a už jako důlní technik jsem psal pro závodní časopis Hlubiňák Pohledy do historie. Od roku 1989 jsem začal působit v tehdejším Hornickém ústavu, dnešním Ústavu geoniky Akademie věd ČR v Ostravě-Porubě, kde jsem se hodně zabýval i hornickou historií. A od roku 2000 jsem v Klubu přátel Hornického muzea OKD. Dělám přednášky, besedy, pomáhám se shromažďováním historických dokumentů i zaznamenávat vzpomínky bývalých havířů. Protože až naše generace nebude, neměl by už kdo vzpomínat a psát.
Děkujeme panu Vítězslavu Hettenbergrovi za krásné a poučné články, které byly páteřní informaci na našem webu.
V neposlední řadě musím poděkovat za spolupráci a morální podporu panu Otto Hejnicovi.
Dále děkuji všem nadšencům a přispěvovatelům našeho webu.
