Hájovský uhlobaron

Téměř po šedesáti letech jsem se setkal s velkým přítelem mého tatínka. Oba jsme se na setkání těšili, a to z důvodu, že máme stejný zájem, tj. píšeme kroniky našich rodů. Naše rodina pochází z malé vesničky Hájov u Příbora. Přítel PhDr. Ladislav Polášek, CSc. Napsal mnoho publikací týkajících se našeho kraje, mezi nimi i,,200 let obce Hájov", z níž čerpám pro mé vedení kroniky. V práci pana Poláška jsem se setkal s článkem Májovský uhlobaron, který čtenářům Zpravodaje připomene méně známé skutečnosti z historie dobývání uhlí v našem kraji.¨

V 19. století byl dokončen uhelný průzkum v povodí řek Lubiny a Ondřejnice v prostoru obcí Hájov, Lubina, Sklenou, Rychaltice, Hukvaldy a dalších. Průzkum potvrdil, že v těchto lokalitách jsou ve velkých hloubkách kvalitní sloje uhlí. Mnoho vášnivých hledačů uhlí se pokoušelo otvírat zkušební šachty, většinou však z různých důvodů ztroskotávali (problémy se spodní vodou, hlavně však nedostatek kapitálu na podnikání).

Obec Hájov byla v té době důležitým místem, kde se vášniví hledači pokoušeli zahájit těžbu tohoto nerostu. Mezi ně patřili horník Škrábal z Metylovic, správce Hájovského dvora F. X. Drumler a další. S mimořádnou intenzitou se pustil do kutání uhlí Josef Březina, zvaný „Hájovský uhlobaron". Přišel do zdejšího kraje z Vysokomýtska v Čechách a usadil se s rodinou v Rychalticích u Vajmarů, kde si otevřel jako řezník výsek masa. Hlavní pozornost věnoval pokusům o dobývání uhlí. Získal kutací právo na 26 dolovacích polích. Jedno dolovací pole mělo 45 až 116 metrů čtverečních.

Na hájovských pozemcích zahájil práce na otevření šachty v místech ležících východně od okresní cesty, napojené na státní silnici Příbor Frýdek-Místek v místě rozděleném křižovatkou Hájov Trnávka. Na hranicích pozemků byly zahájeny přípravné práce s přísunem materiálu, nářadí, rumpálu a všeho, co bylo potřebné k podnikání. I tato Březinova akce skončila neúspěchem a zůstala uchována v posměšném lidovém popěvku, který byl i zhudebněn a v Hájově jej dovedou zahrát.

Ani tento neúspěch „uhlobarona" neodradil. Byl však poučen o potřebě kapitálu pro takový podnik. Proto si dal vypracovat stanovy akciové společnosti a začal získávat akcionáře za podmínek, že bude ředitelem této společnosti a důl ponese jeho jméno. Bylo zvláštní, že v okolí získal mnoho příznivců pro své záměry. I když ani tento plán mu nevyšel, nutno říci, že jeho předpoklady byly správné, neboť nové průzkumné vrty v druhé polovině 20. století uhelné sloje opět potvrdily. Dokonce i při prováděných kanalizačních pracích na odvodňování v Hájově byly ojediněle objeveny tenké vrstvičky uhlí.

Z vlastních vzpomínek si autor článku pamatuje, že J. Březina navštěvoval i jeho otce, zednického políra a snažil se jej získat pro svůj podnik. Přicházel zpravidla večer, když se otec vrátil z práce. Povečeřeli spolu a někdy i u nich přespal. V té době již podnikatel žil sám a stále ještě blouznil o dolování uhlí v Hájově. Tím, že neprávem vybral zálohy na své podnikání, dostal se do rozporu se zákony, byl odsouzen a v roce 1922 uvězněn. Ve vězení onemocněl a dne 24. 1. 1923 zemřel v nemocnici v Ostravě, kde je taktéž pochován. Jeho kutací právo se 12 okruhy kutacími se dostalo do veřejné dražby, která probíhala u Okresního soudu v Ostravě dne 24. 4. 1923. Březinovy kutací okruhy koupila Mostecká uhelná společnost v Mostě za 57 500 Kč (pět v Rychalticích, šest v Hájově). Jeden kutací okruh mimo obec Hájov koupil pan Köhler, majitel cihelny v Ženklavě za 5110 Kč.

Tak do historie obce vstoupila tato pravdivá legenda o ctižádostivém snílku hledajícím uhlí v obci Hájově. Až se jednou na májovském katastru otevře první šachta, mohla by nést jméno „Důl Březina", aby trvale připomínala zaníceného hledače uhlí.