Hornický umělecký soubor OKD (HUS)
Počátkem roku 1949 vznikl v ostravsko-karvinském revíru nápad vytvořit reprezentační hudební a pěvecké těleso, které dostalo název Hornický umělecký soubor OKD (HUS). Organizačním vedoucím byl Bedřich Bičiště,
uměleckým vedoucím a dirigentem známý ostravský skladatel Rudolf Kubín.
Základem HUS byla dechová kapela a pěvecký sbor Dolu Hlubina, které dirigoval tehdejší závodní ing. Edvín Bartoš, pozdější ředitel trustu Ostrava jih. K těmto souborům se přidaly kapely z dalších dolů a jednotlivci z různých závodů OKD. Pěvecký sbor posílili zpěváci z dolů František, Generál Svoboda, Hedvika, Hlubina Karviná, 1. Máj, Masaryk l a ll, Petr Cingr, Pokrok, Jan Šverma, Václav, Zárubek, Žofie a řada hornických učňů.
Kromě orchestru a pěveckého sboru vznikla u HUS taneční skupina pod vedením Zdeny Zápalové, kde tančila děvčata z různých závodů OKD a studenti z Hornické průmyslovky a VŠB. V pěveckém kvartetu, který byl také součástí HUS, zpívali administrativní pracovníci OKD Jarmila Nováková, Dana Vavrošová, Miroslav Špaňhel a Milan Výrostek. A konečně komorní kvarteto hrálo ve složení Jan Pastrňák, Josef Gryc, Vladislav Štebel a Bohumír Dokoupil.
Vznik HUS nebyl levnou záležitostí, neboť například pro všech 320 účinkujících šila tehdejší firma ROLNÝ z Prostějova každému na míru hornickou uniformu včetně čepice, košile a kravaty. Také doprava autobusy na zkoušky a vystoupení nebyla levná a působila organizační problémy. Muselo se řešit omlouvání směn účinkujících a jejich proplácení.
Pro svou premiéru začal HUS připravovat slavnostní program ke Dni horníků, který byl stanoven na 11. září 1949 do karvinského parku. V předvečer Dne horníků bylo připraveno vystoupení se stejným programem na ostravském zimním stadionu. Náročné zkoušky probíhaly jednou týdně v Kulturním domě v Petřvaldě, kam autobusy svážely 250 zpěváků a 70 hudebníků z jednotlivých dolů. HUS měl na programu hymnus Rudolfa Kubína na slova Bedřicha Bičiště „Já jsem horník a kdo je víc". Další skladbou Rudolfa Kubína byla malá lidová kantáta „Ze tmy na světlo" na slova Viléma Závady pro sbor a barytonové sólo. V programu také zazněly budovatelské skladby Vítězslava Juřiny, Ing. Edvína Bartoše, Zbyňka Přecechtěla, Vladimíra Brázdy a Jana Seidla. Taneční soubor zatančil Hornické tance na hudbu Antonína Štefanika. Sólistou koncertu byl člen hlubinského pěveckého sboru Vítězslav Hettenberger.
Oba připravované koncerty byly velkou politickou akcí a proto nastalo velké vzrušení, když na dopolední generální zkoušku se na zimní stadion nedostavil dirigent Rudolf Kubína a nebyl k nalezení ani doma, ani u svých přátel. Zkoušet s 320 hudebníky a zpěváky musel improvizovaně kapelník hudby Dolu Jan Šverma. A zatím probíhalo velké pátrání po Rudolfu Kubínovi, ale bylo neúspěšné. Ten se objevil až večer, asi 10 minut před slavnostním zahájením koncertu. Nic nevysvětloval, převlékl
se do hornické uniformy, vzal taktovku a slavnostní koncert začal. Jak své zmizení vysvětlil a kde se celý den pohyboval, nebylo známo.
Slavnostní koncert na zaplněném ostravském zimním stadionu měl velký úspěch a hned další den byl stejný program předveden na Dni horníků v Karviné v parku, kde bylo přítomno 100 tisíc návštěvníků.
V závěru roku 1949 měl HUS ještě jeden koncert, a to 5. listopadu v dnešním Divadle Jiřího Myrona, který se pak opakoval 5. ledna 1950 ve Státním divadle v Ostravě.
V květnu 1950 vystoupil HUS v rámci Ostravského hudebního jara na Dni vítězství, kde byli čestnými hosty příslušníci 1. čs. tankové brigády, se kterými měli horníci našeho revíru navázanou družbu. Na tomto koncertu, kromě stálého programu, byla poprvé provedena kantáta Rudolfa Kubína Ostrava" na slova básně Petra Bezruče a dále slavnostní pochod Miroslava Juchelky „Stalingrad" na slova Bedřicha Bičiště.
Pak se již veškerá příprava soustředila na slavnostní koncert, který se konal 9. července 1950 v Lánech a byl součástí Lánské akce. Zde bylo přítomno deset tisíc hornických učňů, které přivítal a ke kterým promluvil v lánském parku prezident Klement Gottwald. Celé akci předcházela velmi přísná bezpečnostní opatření. Lánský park byl neprodyšně uzavřen, aby se nikdo nepovolaný nedostal do blízkostí prezidenta. Všichni účinkující byli prokádrováni a při odjezdu autobusů z Prahy do Lán v každém autobuse byli ozbrojení příslušníci SNB. Do autobusů se nastupovalo s průkazem, étery" obdržel každý z účinkujících. Po příjezdu do Lán se park neprodyšně uzavřel. Kulturní program byl připraven tak, aby zaujal hlavně hornickou mládež. Bylo krásné letní počasí, slunce pálilo, o jídlo se starali vojáci, ale k pití byly v celém areálu pouze minerální vody, což se horníkům nelíbilo. Ihned po koncertu, když prezidenta vláda odjeli, se objevily bedny s lahvovým pivem a každý mohl uhasit žízeň. Řada hornických učňů z této Lánské akce po vyučení vystudovala hornickou průmyslovku a případně i VŠB a později působila ve vysokých funkcích na dolech, trustech nebo generálním ředitelství OKD.
Hned další den ,10. července 1950, vystoupil HUS se stejným programem jako v Lánech na vyprodaném pražském štvanickém zimním stadionu. Pak ještě následoval koncert počátkem září 1950 v opavském městském parku a posledním koncertem HUS bylo vystoupení 10. září 1950 na Dni horníků v Karviné, kde byl přítomen prezident Klement Gottwald se svou manželkou a některými členy vlády. Není třeba zdůrazňovat, že celou slavnost doprovázela velká bezpečnostní opatření. Prezident s dalšími členy delegace byli ubytováni v bývalé Krajské politické škole KSČ v Radvanicích, kde je dnes léčebna dlouhodobě nemocných. Tuto budovu a široké okolí hlídali a dopravu řídili a odkláněli příslušníci SNB a vojsko. Podle tehdejšího tisku bylo v Karviné přítomno 250 tisíc návštěvníků, pro které byly vypravovány zvláštní vlaky a autobusy. HUS účinkoval v hlavním programu společně s Armádním uměleckým souborem z Prahy.
Náročné úkoly v těžbě a různé organizační problémy s dovážením tak obrovského množství účinkujících na zkoušky a koncerty způsobily, že HUS již dále nezkoušel a neúčinkoval. Hudebníci a zpěváci se vrátili do souborů na svých dolech a mohli si ponechat slavnostní uniformy HUS. Tím skončila éra velkého reprezentačního hornického tělesa, které pět let po válce dobře reprezentovalo náš ostravsko-karvinský revír.
Vítězslav Hettenberger
bývalý člen pěveckého sboru HUS
