Černé i hnědé uhlí jsou pro Evropu důležitými zdroji energie. V minulých letech stoupala spotřeba uhlí v EU15 ročně o cca 1 % na současných 314 mil. tmp (tun měrného paliva). V nových členských zemích (EU12) činí spotřeba uhlí cca 145 mil. tmp. V ostatních sousedních evropských zemích činí spotřeba uhlí cca 60 mil. tmp. Rusko a ostatní země bývalého Sovětského svazu potřebují cca 250 mil. tmp uhlí. Z hlediska spotřeby je Evropa s celkem cca 770 mil. tmp po Severní Americe a Číně třetím největším spotřebitelem uhlí na světě. Na světové spotřebě má Evropa cca 15% podíl. V EU27 pokrývá uhlí téměř jednu pětinu potřeby primárních zdrojů energie. Největším spotřebitelem uhlí v EU je Německo, následované Polskem.
Evropa je schopná zajišťovat značnou část své potřeby z vlastních zdrojů. K významným producentům uhlí v EU patří Německo a Polsko, které zajišťují více než dvě třetiny z celkové produkce 315 mil. tmp. Následují Řecko, Česká republika, Španělsko a Spojené království. Na jihovýchodě EU jsou důležitými producenty uhlí Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko. Na pokrytí potřeby uhlí se do EU ročně dováží cca 200 mil. tmp zejména z Jižní Afriky, Austrálie, Kolumbie, Ruska a Ukrajiny.
Podíl uhelných zásob Evropy na celkových světových zásobách činí téměř 5 %.
Klíčovým faktorem pro EU v budoucnosti zůstává využití uhlí. Evropské elektrárny však vyžadují rozsáhlou modernizaci a bude nutno postavit 400 000 MW nových elektrárenských kapacit. S ohledem na průměrnou životnost elektráren cca 40 let bude nutno ročně nahradit minimálně 2,5 % současného elektrárenského výkonu novými zařízeními. Zde bude nutno položit důraz na modernizaci elektráren včetně zachycování a ukládání CO2 (CCS technologie). Předpoklad plného využití těchto technologií je po roce 2020.
Podrobnější údaje k dané problematice lze získat z článku Renaty Eisenvortové Studie „Budoucnost uhlí v Evropě" (časopis Uhlí-Rudy-Geologický průzkum č. 12/2007), lépe však z plného znění této studie, označené jako Final Raport „The Future Role of Coal in Europe" Euscoal, Berlin, Basel, 30. 7. 2007, 126. str. Ta je v angličtině uvedena na
www.euracoal.orq.
