Pracovní semináře

Vyhledat text

Kdo má svátek
Aktualizace
Aktualizované sekce od 22.03.2024 do 29.03.2024

Informace
Klub přátel Hornického muzea v Ostravě
pro přátele horního cechu

Copyright Klub přátel Hornického muzea v Ostravě, 2006-2020
email:kphmo(zavinac)seznam.cz
Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.

Seo servis
Slovo předsedy
Knihy hornická tematika

Historie

Poslední mohykán: Jan Karel

Třetí v řadě knížecích jam v obci Karviná se po Jindřichu a Františce začal v roce 1859 hloubit Karel, kterého po několika měsících následoval Jan. Obě důlní díla vznikla v místech mělkých šachtic, pro něž na začátku 19. století získal hrabě Johann Josef Larisch-Mönnich první důlní míry (oprávnění k těžbě). Jan

První zásadnější rekonstrukce provozu na jámách Jan a Karel proběhla v letech 1878-1883. Komplex tvořený ještě koksovnou a později elektrárnou (1902) tak neměl s odbytem uhlí a koksu žádné větší problémy. Pomalu se zlepšovaly také pracovní a hlavně životní podmínky havířů. Larischové, stejně jako ostatní uhlobaroni, věděli, že mají přímou úměrnost s jejich zisky. Ne náhodou se nemocnicím, ozdravovnám a koloniím za těch časů říkalo „blahobytná“ zařízení. Kolem Jana a Karla vystavěli jako první domy na Sovinci (od r. 1869), postupně vyrostly osady U větrné jámy Jindřišky, Pohraniční, U jámy Emílie, U jámy Jan, Stará mašina a další.

Čemu ale těžaři zabránit nedokázali, byla neštěstí způsobená výbuchy. Prohlubování jam do plynodajných partií ložisek, špatné větrání a nedostatečné technické vybavení stály za sérií nehod v celém revíru. V roce 1885 zahynulo po trhací práci v podzemí jam Jan a Karel 108 mužů, o katastrofě v Larischových dolech (1894) s 235 mrtvými jsme se zmínili v minulém díle.

Na počátku 20. století obě původně samostatné šachty tvořily jeden provozní celek pod názvem Jáma Jan (Johannschacht), s roční těžbou pravidelně přesahující 200 tisíc tun uhlí. Larisch-Mönnichovy kamenouhelné závody a koksovna, jak zněl mezi dvěma světovými válkami plný název těžební společnosti, tvořily kromě jámy Jan ještě Františka, Hlubina, Jindřich a hornosušský František. S těžbou přesahující půldruhého milionu tun uhlí ročně zaujímaly v OKR páté místo (největší byla Báňská a hutní).

Není divu, že je nenechali bez povšimnutí němečtí okupanti. V letech 1939-45 se staly součástí koncernu Hermann Göring Werke. Jáma Jan těžila ročně téměř tři čtvrtě milionu tun uhlí, při více než tisícovce zaměstnanců. Po osvobození a znárodnění (1946) se někdejší knížecí doly pod identickými názvy začlenily do n. p. OKKD. Pouze Jan byl na pár let přejmenován na Prezident Beneš. Znovunabytou samostatnost ztratily v roce 1951. Staly se závody Velkodolu Čs. armáda.

Během rozsáhlé investiční výstavby byla těžní jáma Karel rozšířena a vybavena těžními stroji v hlavě tzv. kladivové těžní věže (1952), vyrostla nová úpravna uhlí (1954). Růst produkce v šedesátých letech šel na Dole ČSA ruku v ruce s hloubením výdušné jámy č. 3, v níž se skipovými nádobami těžilo od roku 1970. Organizačně „Armádu“ tvořil od roku 1984 spolu se závodem Jan Karel už jen závod Jindřich (likvidován 1995 až 98). V roce 1995 byl pod její „křídla“ převeden v pozici závodu Důl Doubrava. Důl ČSA, v lokalitě Jan Karel, je posledním mohykánem, který zbyl z někdejšího uhelného impéria Larisch-Mönnichů na Karvinsku.

[Akt. známka: 1,50 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5
| Autor: Libor Vidlička | Vydáno dne 04. 04. 2008 | 2649 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Naši spomzoři a kolektivní členové významní pomocníci v naší práci
MOBIL

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server