Hornické dny, Silvestry, MDŽ i pohřby provázely na Ostravsku hornické kapely v černých uniformách s nablýskanými knoflíky.


Josef Slivka fáral jako ostatní havíři. Kdo ho neznal a uviděl ho v civilním oblečení, těžko by uvěřil, že tenhle umouněný šedivý stařík je kapelníkem dechovky Dolu Hlubina.

Kapela mívala 20 až 35 členů, za kapelníkem vpředu se leskly nablýskané trumpety a pozouny, poslední v průvodu chodil bubeník. Kapela dvakrát týdně zkoušela v kulturáku u Hlubiny, kde jim kapelník řekl, kdy je další hraní. Jednou to ale zapomenul. .

Z knihy Příbramské a jiné hornické historky

příhody z Ostravy vypráví Ing. Josef Vrabec

Přišel na hřbitov, na pohřeb starého havíře Kremličky, jako vždy v hornické uniformě. Hřbitov byl plný, i pan farář zaujal svoje místo, funebráci pobíhali kolem rakve a hornická dechovka nikde. Po třetím upozornění si kapelník všiml chlapečka, který držel futrál s houslemi. Kapelníkovi se rozjasnily oči. Housle si půjčil. Na ně hrál hlavní melodii a pusou zvládl vyloudit další nástroje, trumpetu, pozoun i činel. Pohřeb se konal bez muzikantů, ale hudba tu byla.

Po smutečním aktu pozvala vdova kapelníka na smuteční hostinu. Zde pan Slivka na „hubě“ a s houslemi zahrál k tanci i Ostravskou polku. Většině smutečních hostů se kapelníkův výkon líbil. Někteří ho chtěli pozvat samotného, vyšlo by je to podstatně laciněji, ale to pan Slivka rázně odmítl. Když později někam přišel hrát, tak už vždycky se svou hornickou dechovkou.