Ne všechny záměry během více než 225leté historie těžby uhlí v ostravsko-karvinském revíru skončily úspěchem. Žádný ale nerozdělil odbornou a laickou veřejnost tak, jako důl, jehož dvě věže ční pod úpatím majestátného Radhoště ve Frenštátě.
Generálové z OKD řešili od poloviny sedmdesátých let minulého století problém, jak nahradit úbytek efektivních dobývacích ploch, zejména v ostravské dílčí pánvi. Postupně otevřené doly Paskov a Staříč v jižní části revíru nemohly průmyslové potřeby státu uspokojit. Zájmu odborníků vcelku logicky neunikly výsledky již dříve prováděného průzkumu v podbeskydské oblasti. Vrty zde objevily perspektivní denudační reliéf karvinského souvrství.
Směrnice vlády ČSSR a federálního ministerstva paliv a energetiky nastartovaly výstavbu hlubinného dolu ve Frenštátě-Trojanovicích. Dostal přednost před lokalitami Příbor-východ, Kopřivnice-Tichá, Mořkov-Frenštát nebo Čeladná-Krásná. Pod dohledem v lednu 1981 ustavené Výstavby dolu Frenštát (VDF) se specialisté z VOKD pustili do zaúsťování jámy číslo 4 (červen 1982). V březnu následujícího roku začali hloubit jen šedesát metrů vzdálenou jámu číslo 5.
Na „čtyřce“ postupovali zhruba do šesti set metrů bez větších potíží. Pak o sobě zvýšenými výlomy hornin a praskáním betonového zdiva dala vědět příroda. Vše vyvrcholilo 15. listopadu 1985 destrukcí části díla. Důsledkem anomálního geomechanického jevu došlo od hloubky 778 metrů k více než 140metrové devastaci jámového stvolu. Mimořádná událost si jen shodou náhod nevyžádala oběti na životech. Skupina horníků a techniků, která v okovu (dopravní nádobě) mířila na dno díla, unikla o vlásek jisté smrti. Havárie urychlila rozhodnutí o změně technologie na dvouplášťovou výztuž. Domácí a polští odborníci doporučili v obou jámách zpevnění vyzdívky blokopanely a ocelolitinovými tybinky.
Pak už přišel 12. duben 1988. Předák hlubičů VOKD Miroslav Kočenda vyvezl na povrch první frenštátské uhlí, které předal k slzám dojatému generálnímu řediteli OKD Josefu Valníčkovi. Nikdo nepochyboval o tom, že během několika let bude frenštátské černé zlato proudit podzemní magistrálou k další úpravě na Staříč. Změna politických a ekonomických poměrů po roce 1990 poslala představy horníků k ledu. Jámu číslo 5 dohloubili v březnu 1990 do 1088 metrů. O čtyři roky později „pětku“ do 903 metrů. Obě důlní díla v úrovni minus 590 metrů větrně propojili. Další projektovaná jáma číslo 2 (1988) byla po zaústění brzy uzavřena. V roce 1991 rozhodla vláda ČSFR o zakonzervování Dolu Frenštát. Jeho správu po zrušené VDF převzalo OKD, IMGE. Nyní je organizačně přičleněn k Dolu Paskov. V obou jámách je prováděna údržba, jsou odvětrávány a čerpá se z nich voda. Nad nimi jsou udržovány v chodu dvě hloubicí těžní věže a několik povrchových objektů.
Frenštátské ložisko, se zásobami odhadovanými na 900 milionů tun jen v karvinském souvrství, z toho asi 250 miliony vytěžitelnými, představuje poslední naleziště kvalitního černého uhlí na území Česka. Společnost OKD v memorandu z roku 2000 deklarovala, že „za současných geopolitických a ekonomických podmínek v oblasti využívání ložisek černého uhlí, neuvažuje o těžbě v Dole Frenštát“. Nepočítá s ním ani energetická koncepce státu. Proti exploataci nerostného a přírodního bohatství v tomto regionu se ostře staví místní občanské iniciativy a ekologičtí aktivisté.
