O počátcích dolování na Orlovsku v historii je poměrně málo zpráv a záznamů. Kolem roku 1817 bylo uhlí těženo z mělkých šachtic a rubanina se vytahovala ručně rumpály nebo později žentoury.
Postupně však zájem o černé uhlí stoupal. Bylo to hlavně rozšiřováním Rudolfovy hutě ve Vítkovicích a dokončením Košicko-bohumínské dráhy. Vídeňská společnost v čele s baronem von Geymüllerem a baronem Rothschildem určila mezi dodavatele kvalitního černého uhlí také orlovskou oblast.
V letech 1835 a 1838 otevřela v Orlové – Lazích doly Altmaschinenschacht (Stará strojní jáma), Schwabenschacht a Mühsamschacht. Tyto doly patřily mezi nejstarší v Ostravsko-karvinské oblasti. Na Staré strojní jámě byl v roce 1836 instalován první parní vodotěžný stroj na Ostravsku
Původní šachtice Stará mašina (Altmaschine) dala později základ vzniku důlního závodu Hlavní jáma. V roce 1848 se začala hloubit těžní jáma Bedřich – Egon. Původně byla v dřevěné výztuži, ale po vyzdění v roce 1863 byla přejmenována na Hlavní jámu. V roce 1899 byla vyhloubena do hloubky 493 m. Stará jáma byla postupně vyhloubena do hloubky 354 m a přeměněna na výdušnou jámu. Druhá větrní jáma byla založena v roce 1903 a měla název „Hájíčky“, která byla likvidována v roce 1952.
V roce 1867 prodalo olomoucké arcibiskupství doly bratrům Gutmannovým a Ignáci Vondráčkovi. Uvedením do provozu Košicko-bohumínské dráhy a na ni navazujících železnice zvedla poptávka po černém uhlí. To vedlo k zakládání nových, na tu dobu moderních dolů. Gutmannové začali v roce 1890 hloubit nový důl pod názvem Nová jáma. 1.1.1932 bylo důlní pole Hlavní jámy zrušeno a veškerý provoz připojen k Nové jámě. Hlavní jáma sloužila nadále pro účely větrání.
O rok později v roce 1933 se staly Orlovské doly majetkem České obchodní společnosti, financované Živnostenskou bankou.V té době byla vybudována železniční vlečka k Hlavní jámě a na nádraží v Doubravě. Tímto spojením se podstatně zlepšily odbytové možnosti Orlovských dolů.
V roce 1929 měla Hlavní jáma 8 pater, z nichž 4 patra byla již vytěžena. Těžilo se ve slojích o mocnostech 0,8 – 3,0 metrů a úklonech 15 – 18 stupňů. Sloje svým nepravidelným uložením tvořily kotlinu, která končila u orlovské poruchy.
Těžní jáma č.1 byla založena v roce 1848 a měla dvě oddělení, z nichž každé mělo svůj parní těžní stroj. Hlavní těžní stroj vyrobily Vítkovické železárny, měl výkon 600 ks a zajišťoval dopravu čtyřetážových klecí.
Vedlejší parní těžní stroj měl výkon 385 ks a zajišťoval dopravy dvouetážových klecí.
V dole se postupně zvyšovala mechanizace a ubývalo lidské dřiny. V roce 1929 byla v dole v provozu lanová dráha, 7 důlních lokomotiv a ještě 21 koní, kteří byli postupně vyřazování. Dále bylo v dole 14 velkých pojízdných šramaček. Vytěžené černé uhlí bylo převážně určeno na otop a značná část se prodávala plynárnám v Budapešti a Vídni.
Pro své zaměstnance postavilo vedení společnosti dělnické kolonie „Pod starou mašinou“ (1856-1860), která měla 5 domů, kolonii „Hořovského“ (1890-1903) – 7 domů, kolonii „Rozbrojovou“ (1894-1914) – 13 domů. Dále dvě úřednické kolonie „Poláškovou“ (1885-1896) – 8 domů a „Pod lípou“ (1901-1924) - 14 domů.
Hlavní jáma
