HORNICKÉ ŽERTOVÁNÍ

Revírník větrání fáral výdušnou chodbou, kde měl partu starších havířů na zmáháni. Už z dálky slyšel zoufalé volání: Tys mě zabil, tys mě zabil." Spěchal proto na místo a tam zjistil obvyklou situaci. Jeden z havířů zaháněl stojku, kladivo vypadlo z násady a udeřilo druhého havíře do hlavy. Ten teď seděl pod štusem, hlavu v dlaních a naříkal: .Tys mě zabil." Revímík mu stlačil bouli na čele sekerou na plocho a začal psát lístek, aby ho narážeči předčasně vydali na povrch k dalšímu ošetření. Postižený ale zaškemral: „Paně stajger, dišo ni, ale jutro bych tak ten lístek moc potřeboval."

To bylo tenkrát, kdy se díky jedné knížce spisovatele Ludvíka Součka rozšířila fáma o zvláštních vlastnostech tvaru pyramidy. I v takové maketě, zhotovené z lepenky přesně podle daných rozměrů, se dlouhou dobu dají uchovávat organické látky bez poškození, anebo obyčejná žiletka domácí výroby prý po týdenním pobytu v takové pyramidě získává vlastnosti nejlepších zahraničních žiletek, se kterými když se člověk holí, tak ani nic necítí.

Na oddělení technického rozvoje kdosi dostal nápad, že by se těchto vlastností pyramidy mohlo využít ke zkvalitnění ostří hornických sekerek a pilek, nebo též vrtacích korunek či nožů ke kombajnu. Rozhodli se, že provedou pokus nejprve s tou žiletkou. Zhotovili pyramidu, do jedné třetiny výšky uložili na krabičku od sirek žiletku s osou přesně orientovanou sever jih.

Po týdnu se vedoucí oddělení nabídl, že žiletku osobně vyzkouší. Dva dny před tím se už neholil. V den „D" se pečlivě namydlil a u malého zrcátka se připravoval k holení. Ale předtím jeden z členů party, známý vtipálek, tu žiletku před vložením do strojku na železném pravítku dokonale otupil. Vedoucí učinil několik tahů holicím strojkem po tváři, pak se otočil ke spolupracovníkům a slavnostně prohlásil: „Chlopi, ono to fakt funguje. Jo ganc ni něčujem."

Šachta již delší dobu neplnila plán. V porubech sama neočekávaná tektonika a slabý strop. V přípravách každou chvíli poruchy na mechanismech. Jednoho dne se na šachtu dostavila komise složená ze zástupců generálního ředitelství, okresního národního výboru, okresního výboru KSČ a Krajské odborové rady. Dopoledne sfárali na některá pracoviště, odpoledne nechali svolat do kulturního domu aktiv všech techniků a předáků.

V dlouhých referátech pak jednotliví členové komise poukazovali na nepřípustnost neplnění plánu, a to jak ekonomicky, tak politicky. Kritizovali nevyužívání iniciativy pracujících a socialistického soutěžení. Málo se čerpá z košatého stromu vědy a nových poznatků o dobývání uhlí. Nepodporuje se dostatečně zlepšovatelské hnutí a tak dále, a tak dále.

Když skončili, vstal hlavni inženýr a uvedl, že -jak se mohli sami při fárán( přesvědčit příkladnou obětavostí osádek jsou již tektonické poruchy v porubech překonány a nic nebrání tomu, aby se znovu začal plnit plán těžby. Též v přípravách se díky technickému umu mechaniků daří obnovit bezporuchový provoz. Nakonec s vážnou tváří prohlásil: "Jediná potíž, která trvá, je, že ty naše jámy mají v průměru jenom sedm a půl metru a ten košatý strom vědy se nám jaksi nedaří dostat do dolu."

Někteří členové komise byli na infarkt.

Ed. Mičulek