Historie staré části města Orlová začíná krásnou legendou. Podle této legendy se ve 12. století za panování těšínského knížete Měška vypravila lovecká družina v čele se samotným knížetem za zvěří do hlubokých hvozdů v místech nynější Orlové. Spolu s lovci se na projížďku po okolí vydala i kněžna Ludmila,
která byla těhotná a halas a ruch honu ji velice zmáhal. Proto kníže rozhodl, že v místě skalnatého návrší si všichni odpočinou a budou v lovu pokračovat až po vydatném spánku. Unavená těla lovců a dívčího doprovodu skutečně usínala a pouze šelest křídel orlů nad ostrohem rušil klid odpočívajících. Usnula i kněžna Ludmila. Tu se na korunu urostlého dubu pod nímž kněžna odpočívala snesl statný orel a upustil ji přímo k nohám svůj úlovek. Kněžna prudce vyrušena se lekla tak silně, že na témže místě porodila zdravého synáčka. A protože pohoda a mír odpočinku byly porušeny dostal syn jméno Kazimír. Na paměť této události dal kníže Měšek na skalnatém návrší postavit kapli. Místo kolem nechal vykácet a založil zde ves pojmenovanou Orlová. Potud legenda. Ve skutečnosti je jméno obce odvozeno od vlastního jména Orel a tedy původně Orlova ves.
První historicky doložená zmínka o existenci orlovského kostela je v listině vratislavského biskupa Vavřince z roku 1223, kdy Orlová tvořila jádro lokality zvané Sol. Je pravděpodobné, že za osídlením těchto míst je snaha o využití zdejších solných zřídel. Původní kaple v Orlové vznikla již před příchodem benediktinského řádu jehož kmenové sídlo bylo v Týnci u Krakova. V roce 1227 je v listině papeže Řehoře IX potvrzeno vlastnictví vsi Orlová klášteru v Týnci. V tomto dokumentu se tak poprvé výslovně vyskytuje název Orlová. Opolský kníže Vladislav potvrdil roku 1268 týneckému klášteru právo těžby soli na klášterství, vymínil si však, že v Orlové bude zřízeno benediktinské opatství. Mniši vystavěli klášterní budovy, ale zda postavili novou kapli není známo. Teprve před rokem 1466 nechal opat Jan III postavit v Orlové nový kostel, který byl vysvěcen 14. 8. 1466 a zasvěcen Narození Panny Marie. Stavební řešení kostela není zaznamenáno, avšak je pravděpodobné, že se jednalo o jednolodní kamenný kostel v gotickém slohu s pravoúhlým presbytářem, který se do hlavní lodi otevíral triumfálním obloukem. Hlavní loď byla stejně vysoká a široká jako presbytář. Ke kostelu přiléhala zděná věž se třemi zvony a střecha byla pokryta šindelem. Z tohoto původního kostela se zachoval pouze presbytář a vzhledem ke stavebním zvyklostem středověku je předpoklad, že v místech presbytáře se nacházela i původní kaple. Rozšíření kostela o dvě boční lodě, které sahaly do poloviny výše lodě hlavní není přesně datováno. Po konverzi těšínského knížete Václava k protestantismu v roce 1545 začal být zabírán majetek katolické církve, orlovští mniši byli vyhnáni a kostel byl roku 1561 předán evangelíkům. Následně v průběhu třicetileté války a v období protireformace byly zrušeny všechny nekatolické kostely a školy a v roce 1631 byla orlovská fara navrácena zpět benediktinům. Koncem 17. století byly na kostele provedeny barokní úpravy, úpravami v roce 1864 byla zvýšena věž a ve věži byl umístěn nový hlavní vchod zdobený železnou mříží. Výrazným nárůstem počtu obyvatel Orlové spojeným s industrializací a zejména s rozšiřující se těžbou uhlí koncem 19.století již kapacita stávajícího kostela nepostačovala požadavkům farníků a bylo rozhodnuto o rozšíření kapacity kostela ze stávajících 700 až na 3 200 věřících. Z tohoto důvodu byla v roce 1900 kostelním stavebním výborem schválena přestavba kostela. Ačkoliv bylo rozšíření kapacity kostela prezentováno jako přestavba, fakticky se jednalo o výstavbu novou. Byla zbourána celá loď kostela i s věží a z původního kostela se zachoval pouze památkově chráněný presbytář. Dne 8. 3. 1903 byl položen základní kámen kostela, chrám byl dokončen v roce 1905 a 23. 10. 1906 slavnostně vysvěcen.
Nově postavený novogotický chrám, tvořící dominantu staré Orlové, je umístěn nad orlovským náměstím z něhož je přístupný po schodišti. Samotný kostel je zděný, trojlodní, s dvěma hranolovými věžemi na západním průčelí. Hlavním portálem umístěným mezi věžemi se vstupuje do obdélné vstupní předsíně z níž je přes dveře přístup do hlavní lodi zaklenuté třemi poli křížové klenby. Po stranách hlavní lodi jsou boční lodě oddělené arkádami. Po obou stranách presbytáře jsou obdélníkové sakristie. V patře se nachází chór s varhanami a v bočních lodích oratoře. Vstupy do věží se nacházejí v průčelí chrámu po stranách hlavního portálu, obě věže jsou vybaveny hodinami, zvony jsou z let 1434 a 1435. Chrám byl vymalován dle návrhu Františka Urbana, spoluautora maleb kostela na Vyšehradě. Objekt byl velmi pečlivě proveden jak v kvalitě užitých materiálů tak i v řemeslném zpracování.
Současný stav kostela je úzce spjat s dobýváním černého uhlí a poddolováním původně vsi a od roku 1922 města Orlové. První hornické práce na Orlovsku spadají do období kolem roku 1817 kdy se zde objevila řada kutacích a výzkumných jam. V blízké Doubravě se dobývalo již od roku 1822, Důl Žofie v Orlové - Porubě, mající z hlediska poddolování na kostel Narození Panny Marie rovněž velký vliv, byl vybudován v roce 1871. Složité geologické poměry, zejména výrazná morfologická jednotka – souvislý karbonský hřbet, který prochází z Ostravy přes Petřvald podél dolu Žofie směrem k Doubravě a rovněž tektonická struktura vrásového charakteru pojmenovaná jako orlovská vrása se nacházejí prakticky v přímé blízkosti kostela. Karbonský hřbet je v těchto místech jen nepatrně pokryt třetihorními a čtvrtohorními usazeninami, jsou zde i místa zcela nepokrytá, kde karbonské vrstvy vycházejí přímo na povrch (tzv. karbonská okna). A právě na takovém místě pískovců sedlového pásma karvinského souvrství stojí i katolický kostel. Variské vrásnící procesy způsobily v těchto místech strmé uložení slojí, které byly s ohledem na bezpečnost a omezení vlivu hornické činnosti při dobývání plně zakládány. Zakládání vytěžených slojí sice umožnilo odolat centru staré Orlové včetně kostela úplné devastaci, přesto však byly vlivy na povrch značné. Jen mezi léty 1920 až 1975 bylo v Orlové zbouráno kolem 1200 budov. Okolí orlovského náměstí bylo prakticky vylidněno, byla přeložena osobní železniční doprava mimo území města a vlastní centrum Orlové se přesunulo řádově o 3,5 kilometrů severněji do oblasti kde není povrch dobýváním ovlivněn. Přímý vypočtený pokles terénu v místě kostela činí od roku 1961 doposud 2,5 m, skutečně zaměřený pokles od roku 1959 do roku 2004 činil na náměstí pod kostelem 1,83 m. Pokles za celou dobu hornické činnosti v oblasti staré Orlové není k dispozici. Na statiku kostela měly rovněž vliv důlní otřesy, zejména otřes v roce 1979 způsobil rozsáhlý systém poruch především ve svislých zděných konstrukčních částech kostela.
Kostelu hrozilo postupné zhroucení a bylo nutno přistoupit jednak ke statickému zabezpečení a rovněž k zahájení částečných rekonstrukčních prací. V letech 1984-85 byly základové patky uvnitř kostela obepnuty věnci ze železobetonu navazující na systém táhel. Rovněž došlo ke ztužení ocelovými táhly v úrovni cca 5,4 m nad podlahou.Těmito zajišťovacími úpravami se podařilo konstrukci kostela stabilizovat a realizovat i další drobnější stavební úpravy. Ukončením těžby Dolu Žofie v roce 1995 s postupným dozníváním vlivů dobývání byly vytvořeny podmínky pro definitivní rekonstrukci kostela a odstranění následků hornické činnosti. Nutno však zdůraznit, že těžba nebyla jedinou příčinou neuspokojivého stavu kostela a stanovení podílu důlních škod na celkovém poškození bylo předmětem několika odborných studií. V roce 2002 byl zpracován projekt na komplexní rekonstrukci kostela s plánovaným statickým zajištěním opěrných zdí a vlastního kostela, stavebními pracemi na interiéru i exteriéru včetně stavebních úprav v okolí kostela. V roce 2003 byly práce zahájeny a v červnu 2004 bylo dokončeno statické zajištění opěrných zdí a kostela, pokračovaly úpravy interiéru kostela a v průběhu roku 2006 byly zahájeny rekonstrukční práce na exteriéru kostela. Závazky vyplývající z podílu DIAMO, s. p. o. z. ODRA na způsobených důlních škodách byly průběžně od roku 2002 vypořádávány a úhradou z července 2007 byly definitivně vyrovnány. Během prací bylo zjištěno závažné poškození kamenných fasádních prvků a došlo k nutnosti jejich celkové výměny. Tímto se výrazně navýšil původní finanční rozpočet rekonstrukce a zároveň došlo k časovému zdržení oprav. Nově zjištěná poškození však šla nad rozsah uznaných důlních škod a zajišťování financí pro Římskokatolickou farnost Orlová, která je investorem a organizátorem rekonstrukce kostela Nanebevzetí Panny Marie, způsobuje nemalé problémy. Přejme tedy investorům zabezpečení finančního zdroje a co nejrychlejší ukončení rekonstrukce. Vždyť monumentální dominanta kdysi životem pulsujícího města Orlová si krásný kabát zcela jistě zaslouží. A že to bude kabát krásný svědčí i doposud opravená jižní věž a průčelí kostela, jak je zřejmé z fotografií pořízených v létě roku 2007.
