Pracovní semináře

Vyhledat text

Kdo má svátek
Aktualizace
Aktualizované sekce od 14.10.2018 do 21.10.2018

Informace
Klub přátel Hornického muzea v Ostravě
pro přátele horního cechu

Copyright Klub přátel Hornického muzea v Ostravě, 2006-2016
email:kphmo(zavinac)seznam.cz
Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.

Seo servis
Slovo předsedy
Knihy hornická tematika

Historie

Těžba stříbronosných rud ve Vítkovské vrchovině II

Štola SlepetnéVe Vítkovské vrchovině jsou nejčastějšími minerály tvořícími rudonosnou žilovinu křemen a uhličitany. Uhličitany dolomit a ankerit se zpravidla vyskytují dohromady s rudnými minerály ze skupiny sulfidů. Patří k nim stříbronosný galenit, chalkopyrit, sfalerit a pyrit. Na zrudněných hydrotermálních křemenných žilách, a to především v připovrchových oxidačních zónách ložiska, nalézali staří horníci argentit, resp. akantit (Ag2S) krystalizující při nižší teplotě. Akantit byl velmi vyhledávanou rudou stříbra pro svůj vysoký obsah tohoto kovu.

AkanitPásmo stříbronosného zrudnění ve Vítkovské vrchovině má směrnou délku přibližně 50 km a šířku 13 km. Pásmo prochází od jihozápadu k severovýchodu s nejvýznamnějšími těžebními a kutacími lokalitami - Podhoř u Lipníku, Boňkov, Nejdek, Barnov, Suchá Dora, Odry, Pohoř – Zlatý důl, Kletné, Jestřabí, Fulnek, Jerlochovice, Moravské Vlkovice, Vrchy, Březová, Jakubčovice ve Slezku, Jílovec, Bílovec, Bítov, Kamenec (u Klimkovic), Slepetné, Hradec nad Moravicí. Pásmo končí někde u hrádku Přerovec u Suchých Lazců na Opavsku.

Nejrozvinutější přípovrchový slezský stříbrný důl byl v 11. a 12. století provozován u Hradce nad Moravicí na vrchu Slepetné. Stříbrný důl z časů Přemyslovce Bořivoje I nalezneme asi 2,5 km jihovýchodně od Hradce nad Moravicí na zelené nebo žluté turistické značce přicházející od Kalvárie. Důl byl vyhlouben na západním okraji oblého horského hřbetu směřujícího od vrchu Přední kopec (519,2 m n. m.) směrem k údolní obci Kajlovec.

Ranně středověká těžba, jejíž trvání je v období 11. století odhadováno na několik desítek let, byla na Slepetném provozována jako důlní přípovrchová otvírka. Z této doby pochází nepatrná propadlina připomínající příkop. Na jejím dně byly nalezeny zbytky několika úzkých šachtic o rozměrech 1,2 x 1,2 m, které dosahovaly hloubky od 30 do 50 m. Mezi šachticemi se dobývala na žílách ruda, která byla vynášena na povrch po žebřících nebo pomocí rumpálu. V 15. století, kdy byla založena mincovna v Opavě, těžba na Slepetném znovu pokračovala. Tomuto období technickým provedením odpovídá šest propadlin – starých těžních jam. Těžní jámy měly vzájemnou důlní návaznost. Podle velikosti odvalů lze usuzovat, že stará důlní díla dosáhla hloubky kolem 25 m. Poté musely být práce zastaveny. Pronikání spodních vod do důlních otvírek bylo nepřekonatelnou technickou překážkou.

Zlatý důl u PohořeO století později, v době hospodářské konjunktury českého státu, se roku 1529 pokoušel o obnovení těžby Kryštof z Gendorfu (1497-1563). Gendorf měl pověst tvrdého a bezohledného podnikatele. Severně od jam nechal razit štolu Kajlovec asi 30 m dlouhou, která měla z podsednutí odvodnit zatopené šachty. Obdobná odvodňovací a dědičná štola, 60 až 80 m dlouhá, byla ražena na západním úbočí kopce Slepetná a měla dosáhnout zdejší žíly ve větší hloubce. Tato štola, pokud měla plnit svůj účel, musela dosáhnout délky asi 400 m. Obě štoly však zůstaly nedokončeny.

Počátek ražby štoly Kajlovec byl proveden velkoryse. Prvních 15 m důlního díla bylo vyraženo v profilu výšky 3 m a šířky 2 m. Razilo se technologií sázením ohněm a dále ručním odsekáváním horniny mlátkem a želízkem. Při postupující ražbě se ale dostavily potíže. Z levého boku začala ve staničení 20 m prosakovat voda. Horníci vyrobili dřevěné podlážky a ražba pokračovala dál ve zmenšeném profilu. Možná z podvědomého strachu z průvalu stařinných vod byl směr štoly mírně vytočen doleva, tak aby do podsednutí zaplavených stařin nedorazila čelba frontálně, ale jen pravým bokem. Kryštof z Gendorfu na hrozbu průvalu zřejmě moc nedbal a pobízel své horníky k rychlému postupu štoly. O této snaze svědčí dodnes patrné výsledky uspěchané práce – chabě opracované a nezarovnané boky štoly. Posledních pár metrů štoly je na pravém boku, včetně čelby, pokryto mokrými vápencovými sintry. Dílo bylo ustrašeně ukončeno v profilu rovnoramenného lichoběžníku výšky 1,8 m a šířky bez možnosti rozpažení. Horníci skončili ražbu čelby asi metrovým zálomem, ze kterého vyvěrala tlaková stařinná voda. Strach o život byl větší, než touha po stříbře. Ražba štoly Kajlovec byla ukončena navěky.

Ucelená zpráva o průzkumu důlních děl na Slepetném pochází z druhé poloviny 18. století. Poté, co rakouská monarchie ztratila ve válkách o Slezsko velkou část severních území, musela provést rozsáhlou reorganizaci státní správy a hledat prostředky, jak urychlit rozvoj domácího průmyslu. Největší pozornost se soustředila na málo probádané oblasti opavského Slezska. V r. 1766 bylo v Opavě zřízeno tzv. mincovní a horní ředitelství, které kutací práce a obnovu dolování řídilo. V r. 1772 byl prohlídkou starých důlních děl a nalezením nových ložisek ve Slezsku pověřen český báňský odborník Antonín Lemberger. Na Slepetném a v okolí (Hanuše, Jakubčovice, městská část Hradce nad Moravicí, atd.) provedl rozsáhlé kutací práce a jeho horníci odkryli většinu zaniklých šachet. Zpřístupnili propadlé štoly na úbočích kopce a vykopali v okolí několik rýh, pomocí kterých bylo možné určit polohu zrudněných dolomitických žil s vtroušenými zrnky a žilkami galenitu. Podle zkoušek provedených v r. 1772 obsahovala zkoumaná ruda ze Slepetného na tunu 315 g stříbra a 56 % olova. Ve své zprávě pak Lemberger nejen popsal a zmapoval celé dílo, ale také provedl základní výpočty rentability těžby a navrhl další kroky nutné k její obnově. Klepot kladiv a želízek na Slepetném ale již nikdy nezazněl.

Kutacích a těžebních lokalit bylo naší skupinou ve Vítkovské vrchovině, ve volném čase a v rámci montánní turistiky, dohledáno několik desítek. Stříbrná ruda se zde těžila s přestávkami cca od roku 1000 do roku 1925 (stříbro a galenit v lokalitě Barnov) Tzv. „Zlatý důl“ u Pohoře těžil štříbroolovnaté rudy, atd.

V roce 2001 v okolí města Odry vznikla velmi hezká naučná přírodovědná a hornická stezka Stříbrný chodník. Těžba na rudných žílách ve Vítkovské vrchovině se může jevit v objemu a rozsahu hornických prací, v porovnání s dolováním v Jihlavě, Kutné Hoře nebo Příbrami, jako nicotná. Samozřejmě. Navěky ale již v historii dolování stříbra ve starých slezských, moravských a českých dolech zůstane, že tady ve Vítkovské vrchovině dolování stříbra začínalo. Malý Břetislavův denár, vyražený ze stříbrného střížku před tisíci lety v olomoucké mincovně, toho může být důkazem.

[Akt. známka: 1,64 / Počet hlasů: 11] 1 2 3 4 5
| Autor: administrator | Vydáno dne 08. 11. 2007 | 10155 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Ing. Radúz Klika DIAMO
Naši spomzoři a kolektivní členové významní pomocníci v naší práci
MOBIL

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server