Z haldy Dolu Ema je vidět celou Ostravu

Má vrchol na kótě 312 metrů, což je nejvyšší bod moravskoslezské metropole

Jako náhradu za zaniklý Důl Prokop založil v roce 1861 na katastru tehdejší Polské Ostravy (později Slezská Ostrava) hrabě Johann Maria Wilczek šachtu Ema. V říjnu roku 1863 se pak začala hloubit výdušná jáma Lucie, která měla sloužit pro odvětrání Dolu Ema.

POMNÍKY HORNICKÉ SLÁVY
Jámy Ema a Lucie dostaly názvy podle jmen dcer zakladatele dolu. Postupně byly vybudovány povrchové objekty a těžba uhlí začala v roce 1868. Těžní jáma byla vybavena dvouválcovým ležatým těžním strojem, který byl uveden do provozu v roce 1869.

Obě jámy byly vybaveny parními čerpadly pro odčerpání důlní vody a jáma Lucie se od roku 1872 stala po celých dvacet let centrální vodní jámou pro doly Trojice a Michaeli.

Větrání dolu Ema bylo až do 80. let 19. století po větší část roku přirozené a v létě umělé. A to tak, že ve výdušné jámě Eliška byla v činnosti větrací pec. Po explozi metanu v říjnu 1884 byl pro zesílení větrání instalován na výdušné jámě Lucie ventilátor soustavy Rittinger, o dva roky později pak ještě výkonnější ventilátor typu Guibal. Z tohoto důvodu byla v roce 1899 na výdušné jámě Eliška zrušena větrací pec a větrní jáma zrušena.

Koně odváželi uhlí na koksovnu
V roce 1890 byl na těžní jámě Ema instalován nový ležatý parní těžní stroj o výkonu 400 ks. Vytěžené uhlí na Dole Ema bylo převáženo převážně koňskými povozy na koksovnu Trojice. V letech 1901-1904 byly těžní i výdušná jáma po celé délce vyzděny bez výluky provozu. Pro prodloužení životnosti dolu byl znovu otevřen zbytkový pilíř sloje Mohutný, ze kterého pak bylo vytěženo v dalších patnácti letech více než půl miliónu tun uhlí.

Vzhledem k růstu těžby byla i výdušná jáma Lucie vybavena v roce 1904 těžním zařízením, které sloužilo pro jízdu mužstva a dopravu materiálu. Byla postavena ocelová těžní věž a instalován těžní stroj o výkonu 50 ks. V roce 1910 byla rekonstruována těžní věž jámy Ema.

Jinak ale byly realizovány pouze nejnutnější investice pro udržení provozu, neboť důlní pole Dolu Ema mělo být rozděleno mezi doly Trojice a Michaeli. V roce 1913 bylo nakládání uhlí pro velkoprodej zastaveno a o rok později byl důl napojen pro odvoz těživa na visutou lanovou dráhu, která vedla z Dolu Michaeli na koksovnu Trojice. Těžní jáma Ema dosáhla konečné hloubky 438 m a jáma Lucie 436 m. Obě byly likvidovány v roce 1934. Jáma Eliška dosáhla konečné hloubky 275 a byla likvidována v roce 1899. Těžba uhlí byla ukončena po vyčerpání uhelných zásob k 31. březnu 1934.

Jámu Ema dnes připomíná pouze halda, jejíž vrchol ve výšce 312 m n. m. je nejvyšším bodem Ostravy. Pro své zaměstnance důl postavil v letech 1890 až 1900 dělnickou kolonii, která měla 36 domů, pro dělníky převážně o dvou obytných místnostech. Kolonie se nacházela v bezprostřední blízkosti dolu.