Velevýznamné výročí železničního spojení Ostravy a dolů se světem
Letos proběhlo významné 160. výročí příjezdu prvního vlaku do nádraží v obci Přívozu u Moravské Ostravy na železniční trase Severní dráhy Ferdinandovy (SDF). Budování tratě začalo ve Vídni v r. 1837. Dostavěna k Přívozu byla až v r. 1847. Na nádraží byl dne 1. května slavnostně zahájen provoz.
Jednalo se o mimořádně významný milník pro rozmach uhelného dolování, železárenství, továrního průmyslu a vůbec ekonomického rozmachu Ostravska. Do té doby obstarávaly veškerá spojení města s okolím i světem silnice. Vznik železnice nebyl nikterak snadný. Autorem návrhu byl v r. 1829 profesor vídeňské polytechniky Franz Xaver Riepl (narozen 1790 ve Štýrském Hradci), absolvent hornické a lesnické akademie v Banské Štiavnici, který získal odbornost pro doly, důlní měřictví a hutě. Navržená trať byla dlouhá přes 400 km. Jejím hlavním účelem na začátku byla přeprava soli z Haliče, transport obilí, dobytka a dřeva. O uhlí v době navrhování trasy železnice tehdy nešlo, neboť těžba uhlí byla nepatrná, poptávka po uhlí a železu malá.
1 Proto skutečnosti neodpovídají některá tvrzení, že stavba dráhy byla vynucena rozvojem hornictví a průmyslu na Ostravsku. Bylo tomu naopak.
Na stavbu železnice z Vídně do polské Bochně získal po delším úsilí v roce 1836 císařské privilegium bankovní dům Salomona Rothschilda, který ho převedl na nově ustanovenou akciovou společnost s názvem
Výhradní privilegovaná Severní dráha císaře Ferdinanda. 2 Technické a finanční důvody zapříčinily, že ke zprovoznění části trati z Vídně do Bohumína došlo až v roce 1847.
Společnost SDF se významně zapsala do rozvoje dolování v OKR. Sama se pustila do důlního podnikání, neboť si chtěla zajistit vlastní palivovou základnu. Nejprve odkoupila důlní majetek bratří Kleinů v Přívoze (Důl František) a Hrušově (doly Albert a Hubert) v roce 1855 a v následujícím roce získala státní doly Důl X (později Jindřich) v Moravské Ostravě, Důl č. III (pozdější Michal) v Michálkovicích a Důl č. V (pozdější Hermenegild) v Polské Ostravě (později Slezské). Podstatnou část svých technicky a organizačně mimořádně vyspělých důlních podniků vybudovala společnost vlastní aktivitou při přestavbách získaných dolů a výstavbou dolů nových.
Poté, co byla SDF dána do provozu se s rozvojem dolování (i výroby železa) podstatně změnila dopravní situace na zdejších okolních cestách. Ty začaly být zatěžovány velkým počtem koňských povozů, směřujících k vlakovým stanicím. Například do stanice v Hrušově, která se v 50. a 60. letech stala největším uhelným překladištěm v monarchii, směřovala z polsko (později slezsko) ostravských dolů tzv. komerční cesta (existuje dodnes pod názvem ul. Komerční). V Moravské Ostravě situace v trase dnešní Nádražní ulice se do určité doby podobala současné, jen s tím rozdílem, že po ní projížděly od Dolu Karolina do Hrušova místo aut řady koňských spřežení s těžkými povozy s uhlím a později i s koksem. Poměry na cestách se začaly zlepšovat až potom, co Vítkovické železárny v srpnu 1855 vybudovaly koněspřežnou dráhu (od r. 1857 na parní pohon) od Dolu Karolina k nádraží do Přívozu, zejména pak později, když Severní dráha vybudovala Báňskou uhelnou dráhu, čili tzv. Montánní dráhu do Michálkovic, která byla uvedeno do provozu v r. 1862 a postupně odbočkami napojila většinu dolů v ostravské části revíru.
Jaroslav Klát
Poznámky:
1. HONS JOSEF, et. al.: Čtení o Severní dráze. NADAS Praha 1990.
2. Název dráhy po uplynutí padesátiletého privilegia byl v roce 1886 změněn na C. k. privilegovanou Severní dráhu císaře Ferdinanda. V roce 1906 Byly veřejné železniční tratě zestátněny. Důlní část společnosti zůstala privátní a nadále používala oficiální název Severní dráha Ferdinandova. V roce 1945 byl důlní majetek SDF znárodněn na základě dekretů prezidenta republiky a začleněn do celorevírního národního podniku Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly.
