V tomto týdnu (19. června) je tomu 10 let od okamžiku, kdy byl vytlačen poslední koks v koksovně ČSA v Karviné. Po 154 letech jejího nepřetržitého provozu tehdy skončila éra výroby koksu na Karvinsku. Po druhé světové válce byly uzavřeny koksovny Václav (1947), Honneger (1948) a Lazy (1967).
Podle dochovaných pramenů se první zmínky o výrobě koksu v lokalitě koksovny ČSA v Catastral – Schatzungs Operat, daňové obce Karviná (podepsaný 4. března 1848, vztahují k roku 1843. V příslušném dokumentu se v odstavci „Topografie“ píše: „V malé vzdálenosti na sever je jeden kamenouhelný důl se třemi parními stroji a jednou koksovací pecí pod vedením horního mistra a horního institutu.“ V § 14 – průmysl je pak další zmínka: „Z průmyslu se zde nachází: Kamenouhelný důl s 1 koksovací pecí. Těžbu a provoz zajišťují 3 parní stroje a asi 100 dělníků.“ O který důl se však jedná, není možno zjistit, protože důl Jan byl založen v roce 1860 a Karel v roce 1859. Tyto historické údaje potvrzují další materiály, jako např. studie Tomáše Pavlici z roku 1973.
Koksovna nesla původní název Jan, po roce 1945 koksovna President Beneš, s. p. Od roku 1948 koksovna Československá armáda, n. p. Zakladatelem byl majitel panství hrabě Jindřich Larisch-Mönich. Koksovací pece prošly vývojem od jednoduchých milířových, přes ohradové, úlové až k modernějším již bateriím, nazývaným podle konstruktérů např. Coppé, Stieber, Fulda, Gobiet, Otto – Hoffmann, apod., až k moderním Still, Otto, Koppers.
Se zkvalitňováním koksárenských pecí rostla i kvalita zpracování těkavých látek. Od prostého vypouštění plynů do ovzduší z milířů, až po výrobu dehtu, benzolu, síranu amonného, fenolátu sodného, technicky čistého plynu a svítiplynu pro město Karvinou.
V době zastavení měla koksovna tři koksové baterie s pěchovaným provozem po 38 pecích typu Koppers s roční produkci okolo 470 000 tun. Výroba byla zaměřena především na otopový koks s nízkým obsahem vody pro rakouský a německý trh a pro tuzemsko. Její výrobu převzaly Ostravské koksovny.
