Pracovní semináře

Vyhledat text

Kdo má svátek
Aktualizace
Aktualizované sekce od 13.02.2018 do 20.02.2018

Informace
Klub přátel Hornického muzea v Ostravě
pro přátele horního cechu

Copyright Klub přátel Hornického muzea v Ostravě, 2006-2016
email:kphmo(zavinac)seznam.cz
Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.

Seo servis
Slovo předsedy
Knihy hornická tematika

Hornické

Kronika hornictví zemí Koruny české


Josef Suldovský

NOVÉ  KNIHY

Vydavatelství: CDL Design s.r.o. Kližská 31, 400 01 Ústí nad Labem

Formát A4, vazba, 397 stran, vydání první, doporučená cena 1200 - 1400 Kč



Význam publikace Josefa Suldovského Kronika hornictví zemí Koruny české jde shrnout do jediné věty. Je v ní obsaženo všechno důležité, co se v hornictví v průběhu dějin v našich zemích do roku 1989 událo. Je jakýmsi svorníkem klenby, spojující rudné, nerudné a uhelné hornictví v jeden celek. Že se všechno na 400 stran vešlo, je dáno tím, že autor zvolil formu kroniky. Informace jsou heslovité, většina z nich je shrnuta do jedné dvou vět. Rámcem knihy je tak zvaná velká historie, od neolitu, kdy se začaly dobývat křemeny a pazourky, ze kterých se štípaly nejrůznější pěstní klíny. V době bronzové se začal rýžovat v Čechách cín, stříbro a zlato. První mince, zvané duhovky, razili již kolem roku 500 před naším letopočtem Keltové. Další mince, denáry, ale nenechával razit svatý Václav, jak se mnozí historikové domnívali, ale až jeho následovníci, Boleslav I. a Boleslav II. a mince krom Přemyslovců razili také Slavníkovci v Malíně u Kutné Hory.

Kapitoly jsou členěny podle jednotlivých panovníků, ožívají první králové, roku 1074 Vratislav II. a roku 1158 Vladislav II., prvním dědičným králem se stává Přemysl Otakar I. v roce 1212, který se stává i kurfiřtem Svaté říše římské, razí brakteáty a roku 1235 je nalezena hrouda zlata cca 2 kg těžká. Neslavnější středověkou měnou byl Pražský groš, od roku 1300 do roku 1305 jich bylo 10 do zlatého dukátu, později se ale tato mince „zlehčovala“, Jan Lucemburský pak razil ze zlata z Jílového florény, ceněnou mincí byly jáchymovské tolary. Mincovnictví, včetně popisů ražeb, sleduje autor až do zavedení papírových peněz.

Zaujalo mne, že jedním z prvních zmíněných ložisek je Stříbro, zaznamenané v roce 1130, hlubinná těžba začala v roce 1183, a Zlaté Hory, na obou nalezištích se těžilo ještě ve století minulém.

V Čechách vzniká horní zákonodárství, Jihlavské právo v roce 1249 a v roce 1300 Václav II. vydává Ius regale montanorum. Autor pak postupně sleduje, jak se vyvíjela horní správa, měnily se báňské předpisy a v pozdějších kapitolách popisuje báňské školství.

Krom těžby drahých a barevných kovů a také železa Kronika připomíná rýžování polodrahokamů, od počátků popisuje těžbu uhlí a nerudných nerostných surovin, například kaolínu. Průběžně jsou uváděny objemy těžby, kolik havířů v jednotlivých lokalitách pracovalo. Z uvedených údajů můžeme vysledovat rozkvět, pozdější úpadek a obnovení činnosti a další rozkvět například Kutné Hory, Příbrami, Jílového a Jáchymova, ve kterém v roce 1534 bylo evidováno 914 dolů, na kterých pracovalo 4113 havířů. V Jáchymově, který se tehdy stal druhým nejlidnatějším městem v Čechách, žilo 18 200 obyvatel, v Praze tehdy asi 50 000, v Chebu 15 000 a v Plzni 3 300.

Kronika zachycuje hornické pověsti, Permona a jeho permoníky, sleduje, jak se měnil počet obyvatelstva v českých zemích. Cituje kroniky od Kosmase po Balbína a další prameny a vypisuje z kronik také klimatologické anomálie, např. leden byl teplý, ale sníh pak byl až do května, zachycuje údobí hladomorů, morů i prosperity.

V úvodních kapitolách dřevoryty převzaté z Agricoly doplňují vývoj báňské techniky. Denní postup při ručním dobývání mlátkem a želízkem činil v chodbě 2 x 1 m cca 2,5 cm, v tvrdších horninách se ve středu chodby dělal pro lepší vylamování zálom.

První čerpadla byla četková, do vody se spouštěly vaky, do kterých se voda nabírala, později nastoupila čerpadla pístová. Hlavní pohonnou silou byla voda, budovaly se báňské rybníky, z nich se voda vedla struhami na vodní kola, ta poháněla i důlní čerpadla, ale protože jejich výkonnost byla nízká, jednotlivé důlní revíry odvodňovaly dědičné štoly. Zajímavý je vertikální přenos síly tzv. mihadly, kdy kruhový pohyb je přeměněn na pohyb vertikální, a mihadla byla až 1,5 km dlouhá! V hlubších dolech již ve středověku bylo „umělé větrání“.

Huberův peň a Schnöduv peň za obcí Krásno, kde se dobývala cínová ruda, jsou nejrozměrnějšími připomínkami hornictví pozdního středověku, dnes připomínají povrchové lomy. V roce 1568 na obou pních došlo k propadu dobývej až na povrch a roku 1620 následoval rozsáhlý propad na Huberově pni. Ještě v roce 1990 těžil spodní partie Hubertova pně důl Stannum.

Autor řadu již známých dat doplňuje, roku 1627 byly v Báňské Štiavnici prvně použity střelné práce, ale v roce 1636 je doloženo vrtání děr pro trhací práce v dolech a později byla vynalezena i ucpávka, šulka a předchůdce luntu.

Kronika zachycuje i národohospodářské dějiny, velkorysá politika posledních Přemyslovců a Karla IV. se opírala o české stříbro a zlato. Zaujala mne například uvedená epizoda, kdy Valdštejn, de Witte a Lichtenštejn dostali po Bílé Hoře do ruky mincovnictví, minci značně znehodnotili, a tak mohli za „lacino“ skoupit pozemky konfiskované protestantské šlechtě. Již v roce 1622 se uskutečnil asi vůbec největší „tunel“, provedený na našem území.

Od středověku stát těžbu, někdy do větší jindy do menší míry, ovlivňoval, často ji sám provozoval, například úspěšné březohorské dobývání polymetalických rud ve 2. polovině 19. století, kdy se v revíru těžilo kolem 90 % stříbra a olova v Rakousko–Uhersku, by nebylo možné bez značných státních investic.

Tereziánské a josefínské reformy, povinná školní docházka, zrušení nevolnictví, budování kvalitnějších státních silnic, byly prvním předpokladem, že se průmysl mohl rozvíjet. Budování železnic, započaté o půl století později, pomáhalo dohánět zaostávání Rakouského mocnářství za západní Evropou.

Je zde zachycen vývoj techniky a později vědy. Vedle báňské techniky, pneumatické vrtací kladivo se používalo již v roce 1900, také vidíme, jak se rozvíjelo hutnictví a úpravárenství, až do zavedení flotace. Sledujeme, jak se měnila důlní doprava, která přešla z dřevěných na železné koleje, jsou vyobrazeny první důlní vozíky. Ve vertikální dopravě se používaly stoupací stroje, jeden je v publikaci vyobrazený. Tenhle způsob vertikální dopravy osob vypadá jako velmi nebezpečný, oproti dopravě v těžních klecích. Kronika průběžně a podrobně zachycuje smrtelné úrazy v práci v podzemí, rok po roce, ale vedle několika utržených nebo utopených klecí jsem nenašel zaznamenaný hromadný smrtelný úraz na tomto dopravním zařízení.

Porovnáním se ukazuje, že uhelné doly kvůli metanu, možnosti zahoření uhlí a kvůli kuřavkám byly obecně mnohem nebezpečnější než doly rudné, vůbec nejnebezpečnější asi byl severočeský důl Pluto. Nejhorší důlní katastrofa se však odehrála na rudném dole, na březohorské Marii, v roce 1892, kdy zahynulo při důlním požáru 319 havířů. Této tragédii a výbuchu na dole Nelson jsou věnovány samostatné kapitoly v závěru knihy.

Důlní neštěstí vyvolala rozvinutí báňského záchranářství, zobrazen je například záchranářský přístroj Dräger z roku 1910. Někdy se v podzemí střídaly epochy, v roce 1956 byli vyvezeni z dolu Mayrau dva poslední koně a zároveň byla zkušebně zaváděna nejmodernější sovětská hydromechanizace.

Při ověřování zásob, pokud sloje nebo žíly nevycházely na den, se již v 19. století používaly vrtné práce, které zásoby ověřovaly. Suldovský uvádí důl Humboldt na Kladensku, kde ověření bylo v roce 1873 opomenuto, jáma předpokládané uhelné sloje nenafárala, a její výstavba prý stála více než Národní divadlo. Vrty se ověřovaly také zásoby lignitu a pomocí vrtů byla započata těžba nafty na jižní Moravě, petrolej se před vynálezem spalovacích motorů používal hlavně ke svícení.

Na dopravě bylo závislé dobývání uhlí, které se začalo těžit již v roce 1550, ale hlavní éra uhlí a železa přišla s nástupem průmyslové revoluce. Suldovský podrobně popisuje rozvoj nejdůležitějších revírů, OKR, kladenského, rosicko–oslavanského, jak byly hloubeny jednotlivé šachty. Také poznáváme, kdy se začaly používat dobývací mechanizmy.

V podkrušnohorské pánvi, kde původně existovaly desítky a možná stovky šachet a šachtiček, sledujeme, jak hlubinnou těžbu postupně nahrazuje těžba lomová, kdy byly nasazovány první bagry, kolesová a korečková rypadla, a jak lanovky postupně střídaly nejprve parní a pak elektrické lokomotivy.

Kronika hornictví zemí Koruny české je krásně graficky zpracovaná, obsahuje dlouhou řadu obrázků, náčrtů, černobílých a barevných fotografií. Má na 40 stran příloh a rejstříků, díky nim jde v ní dobře hledat. Josef Suldovský vykonal veliký kus práce. Věřím, že jeho publikace, díky šíři záběru, osloví širokou veřejnost. Zájemcům o montanistiku ujasní řadu méně známých souvislostí a bude podnětem k dalšímu objevování hornické historie.

[Akt. známka: 1,50 / Počet hlasů: 10] 1 2 3 4 5
| Autor: administrator | Vydáno dne 19. 06. 2007 | 9156 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Otto Hejnic
Naši spomzoři a kolektivní členové významní pomocníci v naší práci
MOBIL

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server