Termicky aktivní odvaly v ostravské a petřvaldské části OKR.
Posthornická Ostrava
Nejnápadnějším projevem pozůstatků rozvinutého hornictví v původně rovinaté krajině Ostravské pánve, jsou vedle poklesů právě odvaly. Obecně jsou odvaly vnímány dvouznačně, jednak jako výrazný estetický prvek vyčleňující se z okolního reliéfu a jistým způsobem ozvláštňující krajinu, jednak jako fenomén s negativním enviromentálním impaktem.
Pro Ostravu tak typické kuželovité haldy souvisejí tehdejším způsobem odvalování nevyužitelné hlušiny z hlubinné těžby, kdy byl materiál ukládán na povrch se snahou o zábor co nejmenší plochy pozemků. Od druhé poloviny minulého století se pak začaly přednostně vytvářeny ploché, tabulovité nebo stupňovité odvaly, které lépe vyhovovaly použité technologii i záměrům jejich budoucího využití.
S útlumem těžby se objem odvalované hlušiny postupně snižoval. Neprovozované haldy byly zpočátku jednoduše ponechávány k „ozelenění přirozenou cestou“, tzv. sukcesí. Později byly na odvalech prováděny více či méně úspěšné lesnické, zemědělské nebo vodohospodářské rekultivace. Paradoxem zůstává, že právě odvaly, kde byla rekultivace ponechána z větší části působení přírodních podmínek se nyní, po několika desetiletích spontánní tvorby nových místních ekosystémů bez rušivých vlivů nevhodné lidské snahy a zasahování, stávají ekologicky nejhodnotnějšími místy antropogenně přeměněné krajiny.