Aktualizace
Aktualizované sekce od 22.03.2024 do 29.03.2024
|
Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 363 nalezených)
Vlez sem v utery Na Upadnicu ověšany
tajak vanočni stromek, a už od dveři sem
řval, že něchcu pivo, ale grog! „A jeje,
Mikulaš se nam vratil!“ křiknul na mě
posměšně Antek. „Guvno Mikulaš, tyn
byl v patek! A drž pysk, bo beztak ešče
nikdo něvi, jak to s tebu, andělu, vlastně
dopadlo!“ seknul sem po nim a vtisnul
se mezi chlopy, co se ohřivali řitě kolem
hospodskeho krba. Antek enem tak
zašvidral a vykoktal ze sebe: „Jak by to
mělo dopadnuť?! Přišel sem spořadaně
dom, zeblek sem se a šupnul do lužka.
Stara byla na stypach, a tak byl doma
klid.“ „O tym se ešče povykladame, bo si
zase zřigal pul cesty kolem baraka! A navic
v tym andělskim munduře! To byla
ostuda! Baby se ešče včil o tym vykladaju,“
smjal se mu Poldek. „Ser na cypa!“
okřiknul ho Juzek a otočil se ku mně: „Co
to maš v tych balikach?“ „Ale kupil sem
rodině darki pod stromek. Nejvěči radosť
mam tu oto z tych klasickich saněk. Ty
sem kupil pro mojeho nejmladšiho vnuka
Peťulku!
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 16. 12. 2014 | 2779 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
V ponděli zme se Na Upadnici starali, co
zrobime letos pro děcka na Mikulaša.
„Lojzek ma dva vnučata, Břetik a Jaryn
tež, no tuš je třa cosik zrobiť,“ pravil
bezdětny stary mladenec Jiřik. „A jak by
ses to představoval?“ zeptal sem se ho.
„No pojčame se z divadla kostymy čerta,
Mikulaša a anděla, šak tam ešče maš
furt tu znamu, ni?! Vy dědci nam datě
na darki, nebo se ich sami kupitě, a pujdem
děcka strašiť! Němluv mi, že něviš,
jak se to robi?“ hanlivo mi pravil. „Jak
se co robi, to vim, ale kdo se do tych kostymuv
převleče? My za svojimi děckami
němožeme, bo nas poznaju po čuchu,
a převlikať se před každymi dveřami
je tež uvalene! To musiš uznať aji ty!“
namitnul sem a z Jiřika se skorem začalo
kuřiť, jak urputně přemyšlal. „Mam to!
Zrobime to tajak loni: za Mikulaša pujdě
Poldek, bo ma skorem dva metry, za čerta
idu ja, bo umim nejlepši z vas strašiť,
a za anděla pujdě zas Antek,“ vysypal ze
sebe a poručil se velku zelenu. Kopnul
ju do sebe ze slovami, že když se sam
něpochvali, nikdo to za ňho nězrobi.
„Něvim, něvim!? Viš jak Antkuv anděl
dopadnul!? Viš, co dycki dokaže zrobiť,
jak se enem trochu připije!?! Když už to
musí byť, měl by isť spíše za čerta...,“ namitnul
sem. „Šak se enem spomnitě, jak
to dopadlo loni. Vtedy zme měli z mojim
synkem a jeho dvumi děckami obrovske
ščesti, že stě šli ku nam prvni.
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 07. 12. 2014 | 2807 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Život křesťanské světice Barbory
klade legenda do druhé poloviny
3. století našeho letopočtu nebo
na začátek 4. století. Šlo o období,
kdy se mezi sebou svářely původní
antické helénistické představy o světě
a životní styl s křesťanským pojetím.
Barbora se narodila v Nikomédii
(Malá Asie, dnešní Izmir v Turecku)
v rodině bohatého kupce Dioskura,
který vyznával helénistické zásady.
Měl strach, že se jeho jediná dcera
nakazí křesťanskými myšlenkami,
proto ji držel v kamenné věži, kde jí
dopřál veškerý dostupný komfort.
Podle předpokladů (které asi potvrdí
všichni rodiče dospívajících dětí) to
mělo přesně opačný účinek: Barbora
se stala přesvědčenou křesťankou
– údajně díky jednomu ze sloužících,
kteří jí přinášeli potravu.
O její smrti kolují různé představy.
Podle jedné z nich ji sťal vlastní
otec, když se dověděl o její konverzi
ke křesťanství. Prý ho v té chvíli
zabil blesk z čistého nebe. Podle
jiné ji otec vydal římským soudům.
Po dlouhém mučení a marném přesvědčování,
aby se zřekla Ježíše, byla
popravena během některé z vln pronásledování
křesťanů, které v římské
říši občas probíhaly, pravděpodobně
za vlády císaře Maximiana Galeria
(vládl v letech 305–311).
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 05. 12. 2014 | 1403 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Miroslav Šmíd už dávno
spojil havířinu a kulturu,
což mu vyneslo
nominaci mezi činnými
osobnostmi staršími
pětašedesáti let.
Hornictví a kultura provázejí
Miroslava Šmída z ostravského
sídliště Poruba celým životem
v takové míře, že se mu o nich i nyní
v sedmaosmdesáti letech skoro každou
noc zdává. A jelikož v jeho případě
jedno úzce souvisí s druhým,
objevil se také mezi pěticí favoritů
na titul Seniora roku 2014 udělovaný
radnicí města Ostravy.
Bez zajímavosti není již začátek
jeho životní poutě. „Narodil
jsem se jako vůbec první dítě
z vesnice Hrušky u Slavkova v porodnici
v Brně,“ rozpovídal se pamětník,
který přišel jako ani ne
patnáctiletý na Ostravsko v roce
1942. Vzdělání získal na tehdejší
dvouleté Horní škole. Po ní ještě
se dvěma spolužáky nastoupil
jako revírník na šachtu Prezident
Beneš (také Jan Karel, nyní ČSA).
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 01. 12. 2014 | 1101 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Seděl v utery Na Upadnici Vašik
zakaboněny tak, že sem se bal ku němu
přisednuť. „Co je s nim?“ ptal sem se
Antka, kery se na Vašika tež dival z povzdali.
Naraz se zjevil Poldek, sednul
se ku Vaškovi a cosik živě diskutovali.
Rozkladali rukami a byli hodně rozčileni.
Enemže se bavili potichučki, tak zme
my, co zme seděli kusek dali, nic něslyšeli.
Enem sem zaregistroval, že Vašik
cosi třima v ruce, občas na tym cosik
vymačka, potym to předa Poldkovi, ten
to tež pomačka a cosik Vašikovi šepce.
Potym přišel Jiřik a na celu hospodu
zahalekal: „Co seditě každy indi?
Čemu něstě, jak je u nas normalnich
štamgastu tutejši hospody – krom
komunistuv, podotykam – zvykem?!“
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 03. 11. 2014 | 1349 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Kdo zaváhal na podzim,
dostane další šanci zase
na jaře – 11. dubna 2015
Jak se říká, dva měsíce
i s cestou pobývá v Česku Mark Wu
z Tchaj-wanu; studuje na Vysoké
škole báňské – Technické univerzitě
Ostrava (VŠB-TUO) hornictví a geologii.
A už si udělal čas, aby se stal
jedním z 1395 návštěvníků tradiční
mineralogické burzy pořádané třetí
říjnovou sobotu v Nové aule v kampusu
v Porubě.
„Jsem v prvním semestru
na Hornicko-geologické fakultě. Ta
se také stala pořadatelem tohoto setkání.
Oslovilo mě to a nelituji! Viděl
jsem tady nerosty, minerály i fosilie
z celého světa – od Asie přes Afriku
až po Ameriku,“ nechal se slyšet Wu,
který prozatím s našinci komunikoval
anglicky. Prostřednictvím některých
nabízených věcí se i seznamoval
s havířskými tradicemi.
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 28. 10. 2014 | 1385 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Akademici z „báňské“
už začali připravovat
nové adepty na vstup
do cechu hornického
na 126. skok přes kůži.
Když se starému havíři
Miroslavu Šmídovi doneslo,
že milovníci hornických tradic
z Vysoké školy báňské – Technické
univerzity v Ostravě dělají
přípravné šachťáky na slavný
126. skok přes kůži v Chomutově,
dlouho neotálel a první říjnovou
středu se objevil v noře „U Pošty“
v Třebovicích. Spolu s ním dvacítka
semestrů a semestrik a pět
smrdutých fuxů.
V semestrovské tablici ovšem
sedmaosmdesátiletý pamětník
dlouho nevydržel, po odzpívání
pár karmín ho slavné vysoké a neomylné
prezidium řečené Červ delegovalo
do té prezidiální. „Do cechu
havířů jsem vstoupil v roce
1949 a čestný hornický flek posléze
dostal od docenta Cvika, nejslavnějšího
kantora všech dob,“
řekl Šmíd coby Slavné vysoké
a čestné prezidium pravé.
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 25. 10. 2014 | 1330 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
„Mam pro vas zpravu,“ oznamil sem
kamošum Na Upadnici v ponděli. „Ale
než vam ju řeknu, musim se napiť. Bo
mam taku žizeň, že je možna aji škoda
ju hasiť, jak řikava skotačivy stařik
Slaveček. A stary Vykysaly k temu
obvykle dodaval, že žizeň je horši niž
valka! Takže, Zbyňďo, načepuj mi
pěknu hladinku!“ nařidil sem kelnerovi
a rozhlidnul se po vyčepě. Urobil sem,
jak sem se přal, potřebny efekt. Aspoň
o tym svědčily nědočkave grimasy
chlapu. „Tak nězdržuj a vyval to!“ křiknul
na mě Antek. „Dočkej času jako husa
posviceni. Zbyňďa už mi to něse,“
pravil sem mu na to, napil se hlubokym
duškem, otřel pysk od pěny a začal: „Jak
isto vitě, chystal sem se s Mařu v nedělu
na tyn svatovaclavski jarmark. Mařa mi
vypucovala oblek aji buty a mezi tym
enem tak utrusila: ,Musiš byť gryfny,
bo s nami idě Očadlička a tyn jeji novy
chlop!´ Odevřel sem sice pysk, ale
hlasku něvydal, jak sem byl zaskočeny.
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 22. 10. 2014 | 2637 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Ve slavnostním průvodu
pochodovali zástupci 61
sdružení či cechů včetně
několika z našeho regionu.
Ačkoliv zde
patří těžba stříbra i grafitu definitivně
minulosti, stal se řekou
Vltavou omývaný Český
Krumlov o posledním zářijovém
víkendu hlavním městem havířiny
u nás. Konalo se 18. setkání
hornických měst a obcí (SHMO)
ČR, na němž zástupci ostravsko-
-karvinského revíru nechyběli!
„Registrovaných účastníků
jsme měli 841, ale do slavnostního
hornického průvodu vyrazilo
nakonec na devět set lidí v havířských
uniformách či historických
krojích z hornických měst
a obcí jak Česka, tak Slovenska,
Rakouska, Německa i Polska,“
řekl Milan Kadič za pořádající
Hornický spolek Český
Krumlov.
| Autor: Redakce Horník |
Vydáno dne 13. 10. 2014 | 1378 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
Naši spomzoři a kolektivní členové významní pomocníci v naší práci
|