Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 124 nalezených)

| 0-15 | 15-30 | 30-45 | 45-60 | 60-75 | 75-90 | 90-105 | 105-120 | 120-124 |

Ach, ty baby!

Přišel v utery Na Úpadnici nasrany Poldek a už ve dveřích vykřikoval cosik na tyn zpusob, že zlaty patriarchat. „Čemu nam nadava?“ ptal se Rudek, a tak sem mu musel vysvětliť, že lidstvo prošlo ve svojich dějinách určitymi etapami a podle teho, kdo v kere ovladal rodinne klany, se nazyvaly buď obdobim matriarchatu či patriarchatu. V prvnim připadku vladly baby, ve druhim chlopi. „No a aji když se dneska tvařime, jako že je ta rovnopravnosť, vladnu nam baby! Ty za nas o všeckim duležitym rozhoduju, zatym co my se naivně myslime, že zme strujcami svojiho osudu,“ zakoňčil sem osvětu a zeptal se Poldka, co mu ta jeho zrobila. „Co si řikal?“ zeptal se Juzek, kery se vratil z daleke dovolene v exotach, kaj chytnul zanět středního ucha a jak na sviňu zrovna do teho zdraveho. Temu je včil, jak sam pravi, hluchy jak peň, trpi velkimi bolesťami, bere na to antibiotika a tak mezi nas Na Upadnicu moc něchodi. Ale včil, jak šel od dochtora, se přeci enem na chvilu stavil.

Jak to vidí stryk Lojzek

Jak sem byl za blbca

Seděli zme Na Upadnici a naraz Jiřik pravi: „Viš, Lojzek, ja sem se myslel, že když zje taki upřimny a radoby vtipny, tuž že se v Horniku tež pochlubiš, jak si byl včil - druhy den noveho roka - za cypa!” Chvilu sem robil jako že někapuju o co mu idě, ale když se přidali aji druzi, tuž sem slibil, že to do Hornika napišu.

Šlo o to, že sem se tyn den vydal do Tesca, kaj naslibovali velke slevy. Ni že bysem moc co potřeboval, ale řeknul sem se, že taki digitalni foťak za paru stovek či kabat zlevněny z tisicuv na stovki by něbyly špatne... Tak sem o pul sedme rano sednul do auta s tym, že v nakupnim středisku budu asi za pul hodiny. Jel sem ale celu hodinu, bo zhruba kilometer před Futurem sem se dostal do kolony aut stejnych blbcuv tajak ja. Navic potym něbylo kaj zaparkovať, bo někeři zachtivni jeli za slevami už o hodinu dřive. Nakonec se mi přeci enem poštěstilo najsť volne misto, ale už vtedy mě mělo varovať, že proti mně idu stovky ludi s prazdnymi taškami.

Jak to vidí stryk Lojzek

Burali zme na Novy rok hospodu

Vitě, tyn letošni Silvestr za moc něstal. Přeci enem už zme o kapku starši, ale hlavně zhnilejši. Už se tak do tych velkich a bujarych oslav s kamošami moc něženěme. Jednak už su ty roki na hřbetě citiť, ale aji kdybychom se chtěli rozšupnuť, tuž už na to němame dosť peněz. Ja, ja! Co by kvalitni štajgři, ale většinu haviře z předku, zme se dosť vyrobili a tym padem našporovali, aji duchody mame pěkne, ale penizky z finančniho ustava a ze štrozoku už se skoro rozkulaly po děckach, vnukach a tak, a z duchoda se žijeme tak akurat. Aby bylo na pivko, kelišek zelene, či v připadku jakesik oslavy s kamošami aji lepši gořalečki, a tež na jakisik tyn dareček pro robku, a či inu a inač spřizněnu dušu, ni?! Něma to vyzněť, že bysme na tym byli finačně špatně, i když něvime, jak nas ta světova kriza postihně, ale ta lenosť už asi budě to hlavni. Není přeci nad to se lehnuť na gauč a čumět při dobrym vinku či gořalečce na televizu. Šak za ňu platime nekřesťanské penize, tuž až nas aspoň raz za rok pobavja, ni?!

Jak to vidí stryk Lojzek

…tak jake byly darki?

Jak řika jeden kamoš: „Svatki su v řiti, zbyva Silvester a po nim už enem zdražovani! Ešče chvilu se možeme těšiť z darkuv a potym ich věčina z nas, emerytuv, pujdě prodať do bazara, abyzme měli na předražene žradlo či na poplatki u dochtora a v lekarni!“ Myslim se, že daleko od pravdy něbudě. Aspoň co se teho konstatovani o svatkach tyka…Spominam se, že jako děcko sem měl Vanoce moc rad. Ešče rači ale tyn tydiň před nimi. To když maminka doma pekli cukrovi, vmezi tym šili nove potahy na lužka, gauč a křesla, napinali nove zaclony a tatinek ji pomahali gruntovat kvartyr. Na Štědry den zme se my děcka zbudili a smětali do obyvaka kuknuť, či už su darki pod stromkem a kolik ich je. Nikdy tam tak brzo něbyly, objevily se až před večeřu a ja sem nikdy nezistil, kdy ich tam naši dali, i když sem je bedlivo hlidal cely den. Ale naše zklamani dycki přebila vuňa bile kavy, vanočki a vlastně celeho byta, kery maminka ešče přes noc vypulirovali, aby byl jak novy.

Jak to vidí stryk Lojzek

Svině toužila v káď

Nasral sem se oto na moju Mařu. Na stare kolena se dala na luštěni! Když sem se ju namluval a potym po paru rokach choděni aji zebral za manželku, seděla v kutku a pletla. To bylo fajn, bo na sebe i děcka uštrykovala dycki cosik pěkneho a hlavně originalniho, takže zme za totača něchodili tajak vojaci v jednotnych uniformach, co nabizaly Slezanka či OP Prostějov. Jak starla a děcka odrustaly, čim dal častějši schovavala jehlice co nejdal a do co nejspodnějši šuflady, až se na to vyprdla uplně. Pravil sem se, že je to dobře, bo budě měť včil, když su děcka z domu, vice času na mě, ale to ni! Když cosik furt něgruntuje, do čeho se vehementně snaži zatahnuť aji mě (ale o tym až přiště!), sedi zas v kutku, ale misto jehlic ma v ruce tužku a kuski novin.

Jak to vidí stryk Lojzek

Co doporučila přitelkyňa Adovi

Seděli zme oto Na Upadnici a dobře se bavili, když se naraz objevil s takim smutnym vyrazem v ksichtě naš mlady kamoš Adolf. To je tyn synek, kery občas mezi nas stařiki zavita, enem tak poslucha ty naše dřisty a dycki se naramně bavi. Občas ho musime napomenuť, bo on se něsměje, ale doslova kokrha! Navic je to tyn Dolfa, kery pomoch Břetikovi složiť pingpongovy stul. Tyn ho kupil pro svoje vnučata, a aji když hral ping pong skoro dvacet rokuv, něuměl ho poskladať ani podle navoda! Tu historku dodavam pro ty, keři ešče furt něvěďa, o keho idě. A esli to někerym z vas zas nic něřeklo, tuž to matě smulu, bo matě ty moje dřisty čitať pravidelně a pečlivo! Tak tyn Ada ešče neni ženaty, ale žije už jakisik rok na hromadce s přitelkyňu, kera je kapku starši niž on. Ale klape im to naramně, takže to vypadalo ešče nědavno, že by do teho mohli v kostele praštiť. Až maju děcka stejne meno, ni?! No, a tak tyn Ada včil stal mezi dveřami, a byl neščastny, jak se pravi, tajak šafařuv dvoreček. „Co je, Dolfinku?“ zeptal sem se.

Jak to vidí stryk Lojzek

Jak sem seděl za mřižami

„Vitě, chlopi, že něsem žadny velki bojovnik. A už vubec ni odvažlivec, kery bojoval za svobodu proti minulemu režimu. Ale přesto mě poslal za mřiže. Bez suda a rozsudka!“ pravil sem předevčirem Na Upadnici kamošum. „Ajaj, to zas buděš vymyšlať jakusik ptakovinu, abys nas omračil. S tym di do řiti!“ pravil předstiraně tvrdo Poldek. „Ni! To je pravdivy přiběh z roku 1978. Ale když neni zajem, možu se ju něchať pro sebe!“ urazil sem se naoko. „Ser naňho a vykladej,“ povzbudil mně Antek. „To sem raz seděl v jedne ostravske hospodě. Schazali zme se tam synci ze šachty, byvali sportovci a občas mezi nas zapadli aji v tedy aktivni sportovci. A pravě v roku 1978 přišel jeden hodně znamy sportovec, kery se vratil z mistrovstvi světa v tym jeho sportu a zaznamenal tam velki uspěch. Tuž to s nami bohatě slavil! Když před pulnocu našu hospodu zavirali, pravil mi: ,Lojzek, němaš ešče chuť pokračovať?

Jak to vidí stryk Lojzek

Nikdi neni tajak v Pařyžu…

Když zme Na Upadnici probrali všecki ty něsmysly a otazniki kolem rodiny Mauerovych, co tyrali maleho synka a ztratila se im ta děvucha, začal Jiřik z ineho sudka.

„Ja vim, že už to tu bylo, ale čas pokročil, oponu trhnul a je třa se rozmysleť, co s načatym letem?!,“ pravil važně Jiřik a rozhlidnul se po nas. „Mluviš sice jak spisovatel Vančura, ale co tym chtěl basnik řecť?,“ ptal se Poldek. „Enem to, že je třa se domluviť na dovolene,“ odpověděl Jiřik. „Tak s tebu, přiteli, sem ja, pokuď idě o dovolenu, skoňčil,“ pravil sem mu na rovinu a když na mně všeci něchapavě čuměli, vysvětlil sem: „Z Jiřikem su na dovolene dycki potiže! Spomeňtě se, jak se předloni na Ostravici zabuchnul do te blondyny.

Jak to vidí stryk Lojzek

Něco pro zasmání

Něco pro zasmání

Jiří Wimmer - Bezruč - Ostrava

Leto je tu, hospoda se prazdni

Nastalo Na Upadnici obdobi velkich lučeni. „Je to marne, leto je tu a je třa regenerovať psychicke i fyzicke sily a ni furt vysedavať v hospodě a dřiistať o ničim!,“ pravil filozoficky Břetik a každemu z nas podal ruku. Přied hospodu stal jeho novučki romster, kereho se kupil přied tydněm, nacpany až ku prasknuťu jidlem, hadrami, spacakami, stanem a hlavně dvumi vnukami a manželku. A něsmim zapomenuť na dvě basy ostravske dvanactki, kere Břetik skonzumuje za tydiň. Dufa ale, ?e včil to budě měť na delši dobu, bo o dovolene budě častějši řidiť auto... „A kaj vlastně jedětě,“ zeptal se bezelstně Jiřik, ale já, Poldek a Jaryn zme řvali smichem, bo zme dobře věděli, jakimi tradičnimi perypetijami Břetik ze svoju staru před dovolenu prošli. Břetik se beze slova otočil, vlez do škodovki, zadymil a byl fuč. Tuž zme museli Jiřikovi odpověděť my.

Jak to vidí stryk Lojzek

Čim a jak letos na dovolenu

Vratili zme se Na Upadnici v ponděli při dišputach k velkemu problemu čim, jak a kaj letos na dovolenu. Předtym zme ešče silno opluli majitela hospody Zdenka za to, že furt něhodla kupiť do tej svoji knajpy klimatizacu, ale to bylo enem tak na oko, bo tyn stary škrt se nenecha nikdy našimi řečami ve svojim přesvěčeňu zviklať. Tuž zme se pařili, potili, leli do sebe zimne pivo a snili o chvilach při mořu na Havaju.

Jak to vidí stryk Lojzek

Včil furt všeci kajsik litaju

Seděl sem v ponděli Na Upadnici a byl nervozni jak pes. „Co se, Lojzek, robi?“ ptal se mě Antek. „Ale dneska v devět rano vystartoval muj synek, tyn Pražak, z Ruzyně do Ameryki. Tak to viš! Včera zas v radiu mluvili o tym , jak kajsik spadly dvě letadla, tuž sem cely taki nervozni,“ vysvětlil sem mu. „A co budě robiť v Americe?“ vyzvidal Poldek. „Ale, koňči tam tu univerzitu. Ešče paru zkušek a do štrnasti dni budě promoca,“ chlubil sem se. „Ser na to, před chvilu vystartovali do Rakuska na EURO naši fotbalisti a tež se nikdo něboji, že nědoleťa. Navic letěl před vikendem sukromym tryskačem za Berlusconim na Korsiku aji naš pan premier a tež se nic něstalo. Čemu by mělo ero zrovna s tvojim synkem jebnuť na zem?!“ uklidňoval mě svojim zvlaštnim zpusobem Jiřik.

Jak to vidí stryk Lojzek

Nepovedené šmírování

Na Cingru v prvním patře byl úsek větrání, pod ním byly ženské koupelny. Jak řemeslníci dělali nové stoupačky ústředního topení, díru nezadělali. Nějakého šibala napadlo, že by nebylo špatné se na nahaté ženské podívat a spustil dolů zrcátko na provázku jako periskop. V půlce koupelny byly sprchy, v druhé půlce vany. Jenže z horké vody stoupala pára, nic moc vidět nebylo. Když se tři hoši cpali k díře v podlaze, podívat se dolů do zrcátka, tak tomu, co držel provázek, šťouchli do lokte. Provázek se mu z prstů vysmekl a jedné ženské z třídírny, která se koupala ve vaně, spadnulo zrcátko s provázkem na nahé břicho.

Z knihy Příbramské a jiné hornické historky

příhody z Ostravy vypráví Ing. Josef Vrabec

JAK PŘIŠEL ŠTĚPÁN O ZUBY

V roce 1957 v únoru jsem ukončil kurz nadkopních. Vedení podniku mně přidělilo fárat na závodě Šalamouna, kde jsem předtím již odpracoval několik let. Fáral jsem pracoviště ve sloji Narcisa a přípravu tohoto rubání.

Jednou při příchodu na denní směnu mi vedoucí úseku Josef Granečný sdělil, že od příštího dne bude obsazeno zmáhání, a proto na dnešní denní směně mám pro osádku zajistit materiál výztuž a kulatinu. Materiál je tam dopravován svážnou po počvě v pontonové nádobě tažené lanem na vrátku. Věděl jsem, že lano na horním vrátku je opotřebované a je zapotřebí je vyměnit. Upozornil jsem na to vedoucího, ale ten mi odpověděl: „Neboj se, zítra ráno je vyměníme. Ale řekni dopravářům, těm starým harcovníkům, ať s materiálem nahoru nejedou, abych je nemusel sbírat po svážné."

Jak zme šli tour de knajpa

Přišel sem v ponděli Na Upadnicu a chlopi hned do mně: „Tak co, Lojzek? Jak bylo? Přežil si to?“ Ja stary vul sem totiž v patek odjel za synkem do Prahy. Našel tam robotu a bo je tam furt sam, tuž se mu aji styska. Tak mi volal: „Tato, přijeďte z mamu, zajdem se podivať na korunovačni klenoty. Mařa mě s tym napadem poslala do dupy, bo co tam budě kajsik pět a vice hodin čekať, a tak sem aspoň ukecal svojiho druheho synka. Tyn studoval historiu, tuž sem ho na to navnadil. A aji na to, že všecko platim ja a jeho starši bracha. Kivnul, tuž zme v patek vyrazili do matički Prahy. Jeli zme autem, bo tyn starši ho tu něchal, až mu ho přezuju na leto. Přemyšlali zme, esli pojeděme vrchem přes Hradec či spodkem přes Brno. Kaj budě miň kamionuv. Vyhralo Brno, ale rozhodla vyšši moc a moja blbosť, bo sem se při Olomuňcu špatně zařadil a skoňčil na vypadovce do Hradca. A myslim, že za mně kdosik rozhodnul spravně, bo až na male zadrhele v Hradcu zme měli volnu cestu až do Prahy. Hned jak zme zaparkovali, šli zme, jak indi, niž do hospody. Taka moderni hospoda na zastavce metra, kera připomina nadražni halu a menuje se Kobyla! „Ale pivo, chlopi, jak křen! Plzeň za třicet a pěna na ni taka, že pětikačka něpropadla. Fakt! Hned sem měl v sobě štyry kuski a šli zme dom. Lahvače z Ostravarem, kere sem se vez z domu, zustaly v lednici!“ pravil sem.

Jak to vidí stryk Lojzek

| 0-15 | 15-30 | 30-45 | 45-60 | 60-75 | 75-90 | 90-105 | 105-120 | 120-124 |

Naši spomzoři a kolektivní členové významní pomocníci v naší práci

MOBIL