Seděli zme v ponděli Na Upadnici a vedli dišput o tych podivnych volbach, kaj socani sice vyhrali, ale je jim to na guvno, bo vladu něsestaviju. „Tak už matě, co stě chtěli, do rachoty zvesela! A pluvnitě se řadně do dlani, bo jak vezme fi nance do ruki Kalousek, duchod vam na přežiti něvystači! Je třa hledať robotu. Tym ešče vice naseretě tych mladych, co volili slušneho pana knižete, bo im ju zeberetě. A tež se připravtě portmony, bo budětě platiť ni enem v lekarni, u dochtora a ve špitale, ale budětě asi museť přispěť vnukum na školne...“ smjal se od vedlejšiho stola stary komunista Kolder.

Jak to vidí stryk Lojzek

Sedačková dráha vyšplhá z hloubky 1172 metrů během zhruba kilometrové trati o úctyhodných 285 metrů výše

Unikátní řešení pro dopravu osob v rámci OKD použili na závodě 2 Dolu Darkov. Do třicáté sedmé sloje a připravované čtyřicáté sloje v deváté kře, které jsou hluboko pod úrovní 10. patra, jezdí horníci speciální sedačkovou lanovkou! Ta sestává ze dvou částí. První lanová dráha, která byla instalovaná v úklonném důlním díle 2091, měří 1025 metrů. Druhá, která je vybudována nad ní, projíždí důlním dílem 2046 v celkové délce 145 metrů.

Seděli zme v ponděli Na Upadnici, čučeli jak venku leje a přikladali do krba. „Už je to hodně davno, co zme museli v polovici května topiť. Včera Mařa přitapjala v celym bytě, bo venku byl taki vicher, až nam to rušalo ze zaclonami,“ pravil sem do ticha.

Jak to vidí stryk Lojzek

Námětů je dostatek, publikace oceňuje nejen odborná veřejnost, ale i turisté či nadšenci do průmyslových památek

S uhlím je to podobné jako s poznatky o jeho dobývání, šachtách, významných událostech i osobnostech. Spoustu se toho v průběhu let na povrch už dostalo, ale mnohé stále zůstává v „nevytěžených zásobách“. Jaroslav Klát (77) z ostravské Poruby patří k lidem, kteří mají aktivní hornickou kariéru za sebou a pokračují v badatelských a publikačních aktivitách.

„Existují bílá místa a není jich málo! Dostatečně například není zmapována zejména historie nejstarších počátků dolování v Ostravsko-karvinském revíru,“ konstatoval Klát. Jeho prvním počinem v dané oblasti byla práce editora „Důlně měřičského předpisu Ústředního báňského úřadu“ v roce 1962. Následovala studie o propadech starých důlních jam, to se psal rok 1974.

Cena Český Permon příznivcům cechu hornického sluší.
Klub přátel Hornického muzea v Ostravě zvolil na své výroční členské schůzi nové vedení, schválil úpravy stanov a nový příspěvkový řád.

Volby vedení na další tři roky, schválení modernizovaných stanov a nového příspěvkového řádu byly náplní výroční členské schůze Klubu přátel Hornického muzea v Ostravě, která se konala v úterý 4. května v sále kompresorovny muzea pod Landekem. Jednání více než stovky delegátů přišli pozdravit místopředseda představenstva, ředitel pro rozvoj a strategii OKD Ján Fabián, ředitel Hornického muzea OKD Miroslav Fojtík, ředitel Nadace Landek Josef Kimer, člen kulturní komise rady města Ostravy Pavel Hamza a další.

Naučná stezka kolem haldy Ema zažila úspěšnou premiéru. Hezkého počasí využily stovky turistů.

Moravskoslezský Klub českých turistů (KČT) otevřel v sobotu 24. dubna naučnou stezku kolem třetího nejvyššího vrcholku Ostravy – haldy Ema (315 m). Trasu, kterou členové klubu vybudovali díky grantu Nadace OKD a podpoře dalších partnerů, mezi nimiž nechybí ani další hornický subjekt – Nadace Landek, lemuje celkem 12 informačních panelů s popisem historických, přírodních i technických zajímavostí v okolí.

Stopy kutání jsou všude

Havířina vyústila v lásku k „šutrům“.
Rudolf Pelikán nejprve začal nosit domů zbytky zkamenělé pravěké fl óry vykopané při práci na čelbách.

Nálezy zkamenělých rostlin na čelbách se pro Rudolfa Pelikána (76) z ostravských Výškovic staly impulzem pro sběratelskou vášeň. Začal shromažďovat geologické poklady Země, známé mezi podobnými nadšenci též jako „šutry“. V průběhu desítek let mu rukama prošly stovky kilogramů, ne-li rovnou tun, minerálů.

Dětství pan Rudolf trávil v pohraničních Chvalovicích u Znojma. Životní zlom přišel na konci školy „měšťanky“ v podobě náborářů na šachty OKR. „Nechtěl jsem jít patlat se do cukrárny ani zpracovávat kůže nebo vyrábět z keramiky záchodové mísy. Vyučil jsem se horníkem – razičem,“ vzpomínal na 50. léta minulého století.

Potkal sem minuly štvrtek dva kamoše, co sem ich už dluho něviděl. Ale jak se oni dva setkali v Ostravě, na to sem se ich zapomnil zeptať. Frantu z Litvinova sem viděl naposledy před pěti rokami a Laca z Oravy ešče před padem totality. To se dva roky předtym odstěhoval zpatki dom na Oravu, bo mu dochtoři zakazali farať. Vitali zme se tajak kdysik v Ruzyni Brežněv z Husakem, ale bo lelo jak z konevki, vzal sem ich Na Upadnicu.

Jak to vidí stryk Lojzek

V nedělu Na Upadnici bylo veselo. Aspoň kamošum. Venku svitilo sluničko, v hospudce přijemně, pivko spravně ošetřene, tuž se řeči točily okolo světskich kras. „To je pohodička, co? Jaro je tu, baby odkladaju zbytečne kabaty a svetry, no radosť pohleděť,“ pravil Poldek. „Ani němluv. Jel sem v patek, jak byly ty teploty kolem dvacitky, v autobuse a naproti mě seděla taka mlada děvuška. Vic jak osumnasť neměla! Kratka suknička enem tak tak zakryvala to, co zme kdysik za mlada u tych našich robek pod plisovanymi či tvidovymi sukňami enem tušili. No co vam mam pravěť. Myslel sem, že sem ve Vitkovicach...,“ přidal se Antek. „A čemu zrovna ve Vitkovicach?“ ptal se něchapavo Juzek. „To zme raz jeli vlakem z Poldkove chalupy na Ostravici a Antek zapomněl vystupiť v Kunčicach.

Jak to vidí stryk Lojzek

Firma specializující se na renovaci technických památek uvedla do funkcního stavu originál z roku 1893 i díky pomoci Nadace OKD.

My máme parní stroj, úžasné síly zdroj... Popěvek ze staré české veselohry se nesl poslední únorové pondělí k večeru bývalou kotelnou historického Dolu Michal. Montéři brněnské firmy specializované na renovaci technických památek právě utáhli poslední šroub na uvedeném zařízení pocházejícím z roku 1893.

„O dřívějších osudech ležatého jednoválcového, pravděpodobně protitlakého parního stroje s šoupátkovým rozvodem páry nic bližšího nevíme. Byl v Ostravském muzeu, rozhodli jsme se ho zachránit, opravit a ukázat, jak funguje,“ sdělil Alexandr Zaspal z Národního památkového ústavu Ostrava, který šachtu v Michálkovicích spravuje.

„Tak to viditě, mysleli zme, že už je tu jaro a že se každu chvilu vrhněme na ty naše zahradki, a tu maš čerte kropač. Zima se nam vratila. Už v sobotu sněžilo a v nedělu rano byla taka chumelenica, že sem myslel, že je leden, a ni už březen. Navic dneska rano v radiu pravěli, že v Mošnově naměřili rekordni mraz – v noci na dnešek bylo minus 13,4 stupňa Celsia. Přitym dosuď bylo nejvic naměřene v roku 1996 – minus 13,2 stupňa,“ pravil v ponděli v podvečer v naši hospudce Na Upadnici Poldek. „Take počasi je nejhorši. Chvilu těplo, chvilu zima.

Jak to vidí stryk Lojzek

Jaroslav Pawlas na roky na šachtě nežehrá, ale snaží se je zachytit na svých obrazech a řezbách.

Když dělal hlavního předáka, překonal 26 rekordů v plenění TH výztuží. Čtyři z toho byly celorevírní. Nejlepšího výkonu dosáhl někdy okolo roku 1983, kdy se svojí partou vyplenil za 31 pracovních dnů 1131 hajcmanů. „To byl fakt nevídaný výkon, rád bych věděl, jestli ho od té doby vůbec někdo překonal,“ vypráví s úsměvem bývalý horník z Dolu Prezident Gottwald (dnes František) Jaroslav Pawlas.

Vyučený zedník u VOKD nastoupil na hornosušskou šachtu hned po škole a odpracoval v ní dlouhých 25 let. Dnes mu táhne na čtyřiašedesát, ale činorodost a pracovitost ho neopouští. Pravda, uhlí už nekope, zato má moře koníčků. Začíná to odléváním cínových vojáčků, lepením a kreslením modelů letadel, pokračuje chovem papoušků, vzácných druhů strak a andulek, pěstováním bonsají a čarověníků, akvaristikou a sběratelstvím a končí u malování a řezbářství.

Areál bývalého Dolu Doubrava ztratil svoji poslední hornickou dominantu. Těžba uhlí z ohradníku může pokračovat.

Asi padesátitunová, osmnáct a půl metru vysoká těžní věž jámy Eleonora v areálu bývalého Dolu Doubrava se v pátek 26. února zbortila k zemi. Likvidaci kozlíkové ocelové věžní konstrukce s jednou vzpěrou provedla fi rma Zdeněk Pastva ve spolupráci se společností VOKD.

Vzhledem k tomu, že jáma nebyla zasypána až po ohlubeň a že trvalo odvětrávání zásypu, věž nebyla odstřelena, nýbrž snesena pomocí těžké techniky. Hydraulický bagr CAT 345 s hydraulickými nůžkami nejdřív odstřihnul její horní část zavěšenou na 120tunovém jeřábu Demax, který ji následně položil na místo konečné likvidace. V další etapě byly rozstříhány a naloženy na přistavené kontejnery zbylé části konstrukce.

Přišel v patek Na Upadnicu Poldek. Cely v černym, aji kravatlu a možna aji trenky měl v tym smutnym odstině. „Co ty? Iděš na ples?“ robil se z něho prču Antek. Kdybysem něbyl v hlubokim smutku, tuš bych tě poslal, a možna aji kopnul, do řiti!“ pravil Poldek a objednal nam všeckim po fernetě. Před dvuma hodinami mi umřela maminka. Ku devadesatce ji sice už tahlo, ale mohla tu ešče paru roku pobyť! Tuš, až ma lehke papuče,“ vysvětlil a kopnul do sebe teho černeho švihaka.

Jak to vidí stryk Lojzek

Seděli zme Na Upadnici s čapkami na hlavach a malem aji s šalikami kolem krku a zimnikami na sobě, když se odevřely dveře a z mrazivym vzduchem jimi vplul do hospody jeji byvaly majitel Zdenek. „Tak nam pizly mrazy, co?!“ halekal a začal sundavať drahy dubeňak. Když se po nas ale pořadně rozhlidnul a viděl kelnera Zbyňďu, jak svoju tlustu řiť tlači na krb, ve kerym enem tak skomiraly obrovske polena, začal se smjať: „To bylo pindu, že sem škrt a někupim klimatizacu, a že sem tak blby, že mi něnapadlo postaviť uprostředka hospody krb, kery tak krasně voni a těple hřeje, co?!

Jak to vidí stryk Lojzek