Dva razy za blbca

Autor: Redakce Horník <marek.sibrt(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 28. 04. 2016

Ni dycki se všecko zdaři. A když člověk zrobi jakusik cypovinu, řekně se, že to byl den blbec. Když je ale tych cypovin v tydňu vic, potym je blbec cely tydiň. No a to se mi stalo minuly tydiň. „Kukni se do zrcadla, ty pňu, jak ti narostla ta přehazovačka na hlavě. Zatylek maš chlupaty a skoro aji s copem, že by se za taki Ringo Čech či exšef narodni galerie Milan Knižak němuseli styděť, ale vpředku to vypada, tajak by ti po čele prošla diviza vojakuv. Bo se přeci pravi, že kaj vojaci dupu, tam trava něrostě… Tu maš stovku a val do holiča!“ pravila mi v ponděli Mařa a ja sem ji slibil, že v utery isto zajdu. „Ale stejnak s tebu vykivu,“ pravil sem se pod fusami a zavřel se v kupelce. Na vanoce sem pod stromek dostal od staršiho synka „elektrický zastřihovač vlasů“. Tak to aspoň stoji na škatuli v kere byl zabaleny. Od vanoc sem se s nim už dva razy střihal svoju „hřivu“ tak kvalitně, že Mařa ani něpoznala, že to není od holiča a stovka mi tak zustala na utratu. Vytahnul sem tyn přistroj, vyzkušal, esli idě, a zabořil do kštice. Jak sem kapku přitlačil, nastavec, co určuje vyšku vlasu, skluznul na nulu, strojek vystřihnul deseticentimetrovu „ulicu“ mezi vlasami, a potym to v nim zachrchlalo, zaskřipalo a rozpadnul se! Co včil?



Jak to vidí stryk Lojzek

Na hodinach osum večer, Mařa v kuchyni a ja ze zmordovanu hlavu... Potichučki sem šel do izby a zavolal tymu vanočnimu darcovi, aby, esli je mu život otca drahy, zajel rychlo kajsik do marketa a kupil mi tam novy strojek. Za hodinu byl u mně. Vyplaznul sem mu pětistovku a když sem vyšel z kupelky z totalně holu lebeňu, musel sem, za smichu synka aji Maři vyklopiť svoji holičske tajemstvi. „Ja, ja, už tvoja maminka pravěli, že lakomy dva razy trati! A ty ses něpoučil. Misto stovky maš štyry dluh!“ pravila Mařa a šla vařiť kafe. Ale tydiň blbec pokračoval. V utery rano sedim na autobusove zastavce, když kolem idě taka gryfna robka kolem padesatki. Kukně na mě, usměje se pozdravi a pravi: „Vy mně neznáte? Já vás jó!“ Byl sem se isty, že ju vidim prvně v životě a trval sem na tym. „Už jsme se viděli. Kdysi dávno. Ale já vás znám z počítače!“ Přemyšlal sem, kery mamlas z Upadnice mě šupnul na svůj fejsbuk, ale robka to hned vysvětlila: „Máme vás doma v počítači. Vaše fotky. Byl jste přece před čtyřmi lety s mým manželem v Praze na výstavě o Beatles, ne?!“ Rozsvitilo se mi. Byla to robka kamoša, keru sem viděl naposled ešče v minulym stoleti... Pocit blbca mi ale zustal. Když sem to vykladal večer chlopum Na Upadnici, měli z teho srandu. Jak inač, cizi neščesti dycki potěši, ni?! A tak mě zas raz zachraňoval Erďa: „Šel sem oto po Ostravě a jak tam včil opravuju tu Nadražni ulicu, něfungovaly na jedne křižovatce semafory a tak dopravu provizorně řidila taka pohledna policajtka. A to mi spomnilo jeden hodně fusaty frk. To tež řidila policajtka dopravu a když se ku ni bližilo policejni auto, zuřivě na ňho mavala. Když ku ni přijelo, řekla policajtovi za volantem: Zajeď rychle k nám na oddělení a ať mně přijdou rychle vystřídat! Dostala jsem totiž měsíčky! – Čekala hodinu, čekala dvě a až o hodně pozdějši přijelo to auto nazpatek a řidič, kery smrděl gořalu, ji pravi: Nikdo nepřijde! Když jsem jim oznámil, žes to dostala, tak se všichni ze samé radosti ožrali! –

Fajne, ni?!"                                                                            
Tuž Zdař Buh, vaš Lojzek