Stručná historie Velikonoc

Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>, Téma: Horník, Vydáno dne: 25. 03. 2016

Velikonoce jsou svým původem svátky jara. Před cca 3500 lety dali kananejskému svátku jara zcela nový význam Židé svým svátkem Paschy: oslavou vyvedení a osvobození židovského národa z egyptského otroctví. Před dvěma tisíci lety pak Velikonoce dostaly současný význam Kristovou smrtí a zmrtvýchvstáním. Smyslu (křesťanských) Velikonoc porozumíme na pozadí Velikonoc židovských.

Židovské Velikonoce (pesach)
Obsahem židovského svátku je oslava Boha – Zachránce (Spasitele); připomínají záchranu z egyptského zotročení a slavné vyjití (exodus) z Egypta. Hospodin vysvobodil Izraelity celou řadou zázraků. Na znamení Boží ochrany každá izraelská rodina obětovala Bohu beránka, který byl bez vady, jeho krví potřeli rám dveří svého domu. Izraelité tak byli uchráněni před zkázou, která postihla všechny ostatní. Odtud židovský název velikonoc: „pesach“ – „uchránění, ušetření, přejití“.


     Křesťanské Velikonoce
Všechny starozákonní předobrazy a proroctví o spáse došly svého naplnění v Ježíši Kristu, jehož jméno v hebrejštině znamená: „Bůh zachraňuje, Bůh je spása“. Ježíš podle křesťanské tradice sám zaujímá místo velikonoční oběti a stává se obětovaným beránkem bez vady. On, nevinný, bere na sebe hřích i jeho důsledky: utrpení, nemoci, bolest a smrt. Dává svou krev na ochranu (pasch) pro všechny. Křesťanská věroučná „nadstavba“ spočívá v tom, že Kristus ve smrti nezůstal. Byl vzkříšen a otevřel tak cestu skrze smrt a vzkříšení k defi nitivnímu „exodu“ – vyjití, „pesachu“ – přejití z tohoto světa zotročení a smrti do světa Božího. Proto svátek Velikonoc je prakticky největším svátkem křesťanů v průběhu celého liturgického roku.

Svatý týden

Velikonoce nejsou svátkem jako ty ostatní: je to „svátek svátků“, a každý den bezprostředně před nimi (Svatý týden), ale i neděle po celých čtyřicet dní před ním mají svůj specifický význam:


Květná neděle Oslava Svatého týdne začíná na Květnou neděli průvodem, který symbolicky opakuje cestu Krista do Jeruzaléma, která skončí až ukřižováním, ale pak i vzkříšením.

Zelený čtvrtek Tématem večerní liturgie jsou dvě události: Ježíšova večeře, při níž ustanovuje tajemství eucharistie a myje apoštolům nohy, a Ježíšova modlitba v Getsemanské zahradě a jeho zajetí...

Velký pátek Podle prastaré tradice se dnes neslaví eucharistická oběť, ale obřady na památku utrpení Páně. Ty mají tří části: Bohoslužbu slova (ve které se čtou pašije) zakončenou přímluvami za celý svět; uctívání kříže; přijímání. Velký pátek je postním dnem – postem od masa a újmy v jídle. Tento den je připomínkou dne smrti Ježíše Krista, kdy se konal proces odsouzení, jeho poprava i pohřeb.

V Bibli se události popisují ve všech čtyřech evangeliích. Tento den se tato část evangelií čte v tzv. pašijích. (Z toho pak vznikly tzv. pašijové hry, při nichž se tyto události nečetly, ale hrály.) Velký pátek je vzpomínkou na ukřižování, a proto je prožíván jako den postu ve znamení smutku, ticha a rozjímání: podle evangelií Ježíš zemřel na kříži odpoledne ve tři hodiny. Proto se přibližně v tento čas věřící scházejí k zvláštní bohoslužbě.

Na Velký pátek je výzdoba kostela chudá, žádné květiny, žádné svíce na oltáři, písně se zpívají bez doprovodu varhan a zvony mlčí; v mnohých kostelech se koná tento den ještě pobožnost křížové cesty. Bible vypráví, že v momentě Ježíšovy smrti se roztrhla opona, která v jeruzalémském chrámě dělila vnitřní svatyni od ostatních prostor. Tím se naznačuje, že Ježíšovou smrtí se otevřela cesta k největšímu pokladu – samotnému Bohu. Lidová tradice toto poněkud opravila a vypráví o otevírání pokladů ve skalách.

Bílá sobota
Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, neboť se toho dne zásadně neslaví mše svatá ani další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření. Tento den je příležitostí prožít u Kristova hrobu skutečnost smrti, beznaděje a prázdnoty... Podle starodávného zvyku, vycházejícího ze židovského (resp. orientálního) počítání času, začíná nový den již po západu slunce předešlého dne. Oslava význačných svátků a událostí tak začínala již v předvečer příslušného svátku – tzv. vigilie. Oslava vzkříšení tak tedy začíná (podle našeho počítání) večer na Bílou sobotu nebo v noci. (Stejně jako například o Vánocích, kdy je hlavním svátkem 25. prosinec, se slaví „Štědrý večer“ již večer 24.12.)

Velikonoční noc
Velikonoční vigilie je oslavou svaté noci, kdy Pán vstal z mrtvých. Oslava Veliké noci vyjadřuje mnohými symboly a texty tento velikonoční „přechod“ (pesach) ze zajetí utrpení a smrti do života svobody a plnosti; i to je pokračováním předhistorických oslav jara. Podstatným prvkem liturgie velikonoční noci je křestní slavnost. Tajemství křtu vyvěrá přímo z velikonoční události. Křest v řečtině znamená ponořovat.

Velikonoční neděle
Kristus vstal z mrtvých za svítání „prvního dne v týdnu“, neboli „prvního dne po sobotě“ (která byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne). Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto křesťané tento den nazvali „dnem Páně“.

Veselé velikonoce