Vikend jak když vymaluje
Autor: Redakce Horník <marek.sibrt(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 25. 10. 2015Seděli zme v utery odpoledne
Na Upadnici a dřistali o pravě uplynulym
prodluženym vikendě. „To zas raz ti synoptici
trefi li kozla!“ začal dišput Poldek.
„Kemu a za co zas tak škaredě nadavaš?
Kdo je jakisik synoptik?“ zeptal se ho
Antek. „Něčitaš, něviš. Synoptik je
meteorolog, kery skuma všecki meteorologicke
jevy zaznamenane na velkim
uzemi, třebas v cele Evropě, a podle nich
potym předvida počasi na dalši dni,“
vysvětlil sem mu učeně za potlesku cele
hospody. Přidal sem obvykle herecke
pukrle a dali posluchal Poldka. „No tak
ti meteorologove, aby mi každy rozuměl,
předpovidali na tyn dluhy vikend chladno
a dešť. Rosnički v televizach nam
s usměvem radily, až se zebereme svetry,
deštniki a čopki na hlavu. A zatym bylo,
kromě soboty, poměrně těplo! Také
hezke vikendove babi leto!“ rozplyval
se Poldek.
Jak to vidí stryk Lojzek
„No, z okna to fakt vypadalo fajně a těple,“ pravil mu na to ze smichem Jiřik. „Jak z okna, ty gnype, byli zme z moju celu nedělu a aji v ponděli venku. Jezdili po Ostravě ve starych tramvajkach, čučeli na parni lokomotivy a spominali na ty stare dobre časy našiho mladi,“ štěknul po nim Poldek. „Ja, byly to krasne časy, když stě v babim letě jezdili komarkem v modrych svazackich košulach a s pokřikem My jsme mládež nová, mládež Gottwaldova! stavjať do Kunčic tu jeho Novu huť,“ kuckal Jiřik smichem, ale před pivnim tackem, kery po nim Poldek hodil, už něstačil uhnuť. Tuž enem heknul, hladil se ruku zarudnute čelo a konečně držel pysk. „A co ty, Lojzek? Krom teho vědeckeho vyšplechtu o počasi si o svojim vikendě ani něšpitnul. To ty si asi seděl doma a z okna pozoroval, jak dole na cestě seru psi?!“ dobiral se mně Antek. Něchal sem to bez povšimnuti a svěřil se kamošum ze svojimi vikendovymi zažitkami. „V podstatě ma Antek pravdu. Enemže sem nečučel z okna na psy, jak seru, ale travil sem sobotu ve vlaku a potym pod hospodskim větrakem. Cyrilkuv synek totiž slavil v Meziřiču sedumdesatku. A nas z Mařu tež pozvali. Popisovať svoji tradični patalie z malym oblekem vam už něbudu, ale jakž takž sem se do galat i saka narval, ale nesměl sem se ho zapnuť, abych pry něvypadal, jak pravila Mařa, něesteticki! Takže dopoledne ve vlaku, odpoledne v hospodě. Večer zme pak u Cyrilka při slivovičce spominali na jeho nědavno zesnulu manželku, a v nedělu popoledňu zas ve vlaku. To byl muj vikend. Taki veselosmutny, jak bysem řeknul,“ přiznal sem a chlapi se zezačátku řehtali, ale pak enem tak pokivali hlavami a už se těšili na tradični Erďuv vtip: „Jak praviš o tym vlaku. To jedě rychlik, naraz vyjedě z koleji do pola, chvilu tam kličkuje a zas se vrati na koleje. Pruvodči řve na mašinfi ru: Co blbneš, Karle?! – No co! Jedu a na kolejích leží Jirka Pech. Co bys udělal ty? – Asi bych ho přejel! – No to jsem taky chtěl, ale on mi utekl do pole!Fajne, ni?!"
Tuž Zdař Buh, vaš Lojzek