Do Prahy na pivo enem tak? Už nikdy!

Autor: Redakce Horník <marek.sibrt(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 27. 09. 2015

Sednul sem ve středu navečer ztěžka na stolek Na Upadnici, objednal se pivo a spustil: „Zavolal mi v ponděli starši synek: Tato, jedu na otočku do Prahy, něchceš se mnu na dobre pivo? Už sem vam pravil, že za dobru plzeň sem ochotny se do te Prahy štrachať. Tuš sem přikivnul. Enemže ja vul se myslel, že pojedě autem, ale un pravil, že vlakem. Ale vidina buclateho krygla s pivem a pěnu tak hustu, že udrži pětikačku, vyhrala. A potym sem chtěl v Praze zajsť do muzea hudby. Pravil mi kamoš Peter, že tam su nove expozice z obdobi začatku bigbita v šedesátých rokach minulého stoleťa a ma tam byť aji cosik noveho okolo Beatles… Měl sem však z cesty cuknuť už při kupovaňu listkuv na pendolino. Baba v pokladně byla sice mlada, ale tak přečivna, že zme ju ze synkem museli upozorniť na to, že z usměvem idě všecko lepši.

Jak to vidí stryk Lojzek

Ale aji nad tym varovanim vyhrala vidina dobře natočene plzně. V Praze šel synek za svojim jednanim a ja vyrazil do muzea hudby. Když sem se tam konečně došmatlal, visela na dveřach cedulka, že v utery maju zavřene. Sednul sem na řiť a stekal se. Na celym světě od Pařyža po Londyn a Moskvu su muzea zavřite dycki v ponděli, enem to v Karmelitske na Malé straně v Praze v utery! Když mě zlosť přešla, prošel sem se Karlovym mostem, Kampu a šel do hospody, kaj zme byli ze synkem domluveni. Dal sem se gulaš, dvě plzně a jedno kafe, zaplatil 185 korun a spokojeně čekal na synka. Vyjeli zme lokajku na Hradčany, chvilu poseděli na třetim nadvoři a šli kaj indi niž na Tour de knajpa. Synek furt chtěl na Loretánské naměsti k Černému volovi. Že tam nikdy něbyl. Tuš zme šli. Dali se plzeň a něstačili se diviť co aji v Praze umi zrobiť špatny vyčepni z pivem. Už kelner byl pofiderni. Břuchaty, v riflach a v karovane košuli. Potil se jak dveře od chlivka a pokažde, když prošel kolem pipy, kopnul do sebe dvě deci piva... Vyčepni použite krygle jen tak promachnul v dřezu ze stojici vodu... Tak zme zaplatili a změnili lokal. Druhu knajpu byl tradičně pivni bar U Kocoura v Nerudovce, a pak už zme smětali ku Zlatemu tygrovi. Tam zme urvali dva fleki u stola profesora Dvořaka, to je tyn, co v televizi mluvi o pamětihodnosťach Prahy tajak kdysi V. V. Štech a kereho muj synek něsnaša, bo fandi Spartě, a pak už zme enem letěli na pendolino a dom. Tam sem se nasral nejvic. Dvě minuty před přijezdem pendolina do Svinova odjel autobus na ostravský ÚAN a my čekali dvacet minut na další v tym tropickim hicu a neskutečným vlhku. Kdo robil v Ostravě jizdni řady MHD, je fakt genius!“ skončil sem svoji vypravjani a chlopi měli škodolibu radosť z teho, jak sem zas raz prožil smolny den... Enem Erďa mi spravil naladu: „Ty mi s tu chuťu na pivo připominaš teho synka z reklamy co kdysi běžela v televizi, kery řika: Už jako kluk jsem se rád motal v kuchyni. Nemotal jsem se sám. Motala se máma, motal se táta. Když jsem se v patnácti rozhodoval, co dál, Radegast byla jasná volba!

Fajne, ni?!" Smjal se.                                                                           
Tuž Zdař Buh, vaš Lojzek