Pavel Lazorišák, připravující se obhájit bakalářskou práci o větrání v porubu 340 812j lokality Darkov Důlního závodu 1 vstoupil do cechu hornického
Lepší než fárat v kleci do dolu je obšťastňovat ženu na stolu! Takové heslo zvolil posluchač závěrečného ročníku bakalářského studia hornického inženýrství na „báňské“ Pavel Lazorišák před slavným ceremoniálem skoku přes kůži. Spolu s ním oficiálně vstoupilo do cechu hornického jedenáct smrdutých fuxů a čtyři smrduté fuxice.
„Nadlišák mi na mou rýmovačku
odpověděl, že stolů je v sále
hodně a můžu si tedy vybrat...“
konstatoval rodák z Ukrajiny,
který s příbuznými přesídlil
na Opavsko. Na VŠB-TUO začal
na Fakultě stavební, poté přešel
na Hornicko-geologickou. K havířině
má blízko přes dědu Josefa
Volosevyče, který fáral svého času
v rubání na šachtě v Donbasu
na Ukrajině.
„I když dělám ve volném čase
dýdžeje a mám za sebou veřejná
vystupování před lidmi, tréma
byla. Koukalo na mě pět set párů
očí, všechno kolegů z hornictví,“
uvedl Lazorišák. Netají se obdivem
k technice, a to zejména té
důlní, což se stalo i jedním z důvodů
nástupu na fakultu, kde plánuje
pokračovat v navazujícím studiu.
A uplatnit se chce jako báňský
inženýr.
„Hornictví mě chytlo, takže doma nakonec měli radost, že se nevěnuji jen škole, ale i tradicím, které k tomu patří,“ pokračoval jeden z nejstarších nových slavných semestrů. Přes kůži skočil v osmadvaceti letech. V prvních dvou ročnících studia totiž místo (pro posluchače hornictví víceméně povinného) chození na přípravné šachťáky raději brigádničil.
„Kahanec na palci jsme odzpívali tolikrát, že se stal mou snad nejoblíbenější karmínou. Jsem pyšný na to, že už patřím mezi horníky. Mám za sebou pěkný zážitek, zajímavou zkušenost,“ nechal se slyšet Lazorišák. Podobné pocity podle něj zažívali další skokani, nejen budoucí důlní inženýři, ale i měřiči či geologové z Česka, Slovenska nebo Španělska.
„Rád bych u hornictví zůstal. Zjistil jsem, že v Austrálii jsou báňští experti placeni zlatem, ale můj plán je zatím dělat v oboru v Česku, zapracovat se a později absolvovat na ČBÚ zkoušky na závodního dolu,“ doplnil student. Téma jeho bakalářské práce se ostatně týká přímo OKD – konkrétně větrání jižní části porubu 340 812 v lokalitě Darkov Důlního závodu 1.
Garantem bakalářské práce je vedoucí Institutu hornického inženýrství a bezpečnosti na HGF, docent Pavel Zapletal, ten zajišťoval Lazorišákovi fárání na Darkově. „Při měření tlakových depresních rozdílů jsme s kolegou Michalem Zahelem strávili v podzemí celou šichtu, panují tam těžké podmínky, prach, horko, ale dokážu si představit, že bych tam pracoval,“ nechal se slyšet Lazorišák.
Radek Lukša