Čemu s Juzkem něslavime
Autor: Redakce Horník <marek.sibrt(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 01. 05. 2015Seděli zme v patek Na Upadnici, lemtali
každy to svoji a vedli dišput o tym, čemu
letos s Juzkem něslavime jeho svatek
i narozki – 19. března už bylo, a my furt
nic… Byl to dišput o ničim, jak se řika
o hovně, bo hlavni akter chyběl, a tež zme
ani zdaleka něbyli v plne sestavě. Paru
kamošu do ni chybělo. Když se odevřely
dveři hospody a v nich stal Juzek, mysleli
zme se, že je planym řečam koněc. A že
se konečně dozvime, co a jak. Enemže
jak blizka buducnosť ukazala, spadli zme
za chvilu do ešče věči srački, než zme byli
předtym. Ale popořadě.
Jak to vidí stryk Lojzek
Juzek už ve dveřach halekal rozhodnym hlasem, kery nepřipušťal žadny odpor: „Muj dabel se slavi přišti čtvrtek a něchcu slyšeť vymluvy. Už stě ich měli za ty tři tydně, co od devatenasteho uplynuly, dosť. Takže doma oznamtě robkam, to plati pro ty, co přidu bez bab, že v pět odchazatě a přidětě, pokud vas kdosi něpřinese, až nad ranem!“ Všecko by bylo v rychtyku, aji bysme se jeho oznamu zasmjali, enemže za nim vrazil do dveři Erďa. Oči opuchle, cely brunatny a vubec jakisik taki podlomeny, a tichučkim hlasem pravil: „Moja Evula umřela! Pohřeb je ve čtvrtek v jednu!“ Otočil se jak na obrtliku a zmiznul. V hospodě bys slyšel spadnuť špendlik. Chvilu trvalo, než sem se zmoch na slovo: „Tak to vidiš, Juzek! Sotva si se s oslavami kapku rozkival přidě taka jobovka. Je ti jasne, že místo oslav budeme se všeci na hřbitově lučiť z Erďovu Evulu… Spominatě, jaka z ňu dycki byla sranda? Jak se ji Erďa, když nahodu přišla s nim Na Upadnicu, po druhim pivě ptal: Možu se dať, mamo, ešče jedno? – Dycki na ňho kukla přes ty svoji štamprle, bo to už bryle něbyly, zatvařila se jakoby kysele, ale hned se usmjala a pravila: Enem se, tato, dej! Zaslužiš se ho! Anebo ty jejich věčne spory o zahradu v Těrlicku. Jak se Erďa dycki těšil, až tam vyraza a budu pěstovať kobzole, mrkvu a inu zeleninu a chovať ty jejich kury a kruty na maso a vajca? On byl nadšeny Béďa Trávníček a Evula ho musela dosť krotiť, aby ze zahrady nězrobil aji byči a ovči farmu. Dycki pravila: Smolme už na ty chovy a pěstovani. Dyť nas to stoji vice peněz než v marketě. Dyť nam stači enem tak seděť na zahradě, huštať nohami a popijať kafčo a ni ohybať hřbet na zahoně či macať kury, esli maju vajca! pravila mu dycki ze smichem. Ale dluho trvalo, než na to tyn jeji zabedněnec přistupil. No, ale aspoň se to lenošeni paru let přeci enem užila. Dej ji panbuh lehke papuče!“ zakončil sem tu smutnu spominku a vytahnul z portmony stovku na společny věnec. Chlapi bez řeči zrobili to same. Když dal do klobuka každy na kolik se citil a kolik měl, vysypal sem penize na stul před Antka. „Ty zje nejmladši, tuš to zařidiš! A ni abys to přechlastal!“ snažil sem se chabo zažertovať, ale bo nikemu do smicha něbylo a Erďa tam něbyl, rozešli zme se dom bez tradičniho frka!Fajne, ni?!"
Tuž Zdař Buh, vaš Lojzek