A kde jste fáral? Skoro všude...

Autor: administrator <info(at)hornicky-klub.info>, Téma: Horník, Vydáno dne: 07. 04. 2015

Arnošt Felkl se pohybuje ve světě havířiny od svých patnácti let, kdy nastoupil do učení na vrtače-geologa, razil však i pražské metro či hloubil libyjské studny.

Arnošt Felkl

Arnoštu Felklovi pomalu, ale jistě táhne na osmdesátku. Nicméně zaskočit záludnou otázkou z oblasti hornictví se jako průvodce v areálu historického Dolu Anselm v Landek Parku hned tak nenechá. Vždyť kromě zdejší jámy během své aktivní kariéry profáral dalších pětačtyřicet šachet ostravsko-karvinského revíru!

„Pocházím z Vysočiny a s rodinou jsme se na Ostravsko přestěhovali v roce 1950. Kdo hádá, že kvůli práci, má pravdu. Táta chodíval z našeho finského domku v Ludgeřovicích na šachtu Lidice, dříve Oskar, kde fáral na čelbách,“ vzpomínal Felkl. Sám přišel do osobního kontaktu s havířinou ve třiapadesátém roce na Hornickém učilišti číslo 6 v Šumbarku (Havířov tenkrát ještě neexistoval) ve dvouletém oboru Vrtač-geolog.

     „Uhelný průzkum prováděl takzvanou geologickou dorozvědku celé Hornoslezské uhelné pánve. Bylo nás zapotřebí. Vrtali jsme ve Stonavě, Loukách, Žukově, ale i jižní oblasti revíru, v Paskově, Staříči nebo Sviadnově. I vojnu jsem prodělal u vrtné soupravy – v uniformě technického praporu,“ líčil jeden z nejstarších v třicítce průvodců na Landeku.

To bylo uhlí co!

Křest v rubání prodělal Felkl na Vítězném únoru v úseku vedeném Josefem Valníčkem, který se později stal jedním z generálních ředitelů OKD. „Zaváděl jsem sovětský řetězový kombajn Kyrovec v prvním mechanizovaném rubání v ostravských šachtách, rovněž jsem ho nějakou dobu obsluhoval. Poté mě vzali do mechanizační čety pro rozvoj těžby v ostravské části revíru, kde se do té doby kopalo až 92 % uhlí ručně. U té jsem zůstal až do první poloviny 80. let, vedl ji a fáral na všech jámách revíru při instalaci nových kombajnů, pluhů, škrabáků a mechanizovaných výztuží. Školili jsme se v SSSR, NSR nebo Polsku,“ upřesnil. Další zkušenosti, které nyní zužitkovává v kontaktu s návštěvníky Landek Parku, získával ve funkcích v dolech Paskov a Staříč, ale i při ražbě trasy Ametra v Praze či dvou letech u hydrogeologů vrtajících studny v poušti v Libyi. Felkla znají i zaměstnanci OKD jako lektora ve vzdělávacích střediscích, kde působí od roku 1975.

„Na průvodce mě zlákali nedávno, byť jsem stál u samotných začátků tehdejšího Hornického muzea OKD na Landeku,“ podotkl s tím, že návštěvníky seznamuje hlavně s nejatraktivnější částí expozice. Tedy tou začínající na ohlubni, pokračující v těžní kleci a vrcholící prohlídkou podzemních prostor. Kromě odpovědí na obligátní dotazy (nejčastější – jak hluboko se fárá a jak rychle klec jede) neopomíná zdůrazňovat potřebu větrání jako základu spolehlivého chodu dolu či nutnost kolegiality horníků při společném díle.