Na sedmdesátku se necítí

Autor: Redakce Horník <marek.sibrt(at)okd.cz>, Téma: Horník, Zdroj: Radek Lukša, Vydáno dne: 26. 03. 2015

Kromě hornických tradic je zapotřebí také udržovat těžbu koksovatelného uhlí, zdůraznil jubilující ředitel Nadace Landek Ostrava Josef Gavlas.

Gavlas

Významného jubilea se právě v den vydání osmého letošního Horníka dožívá člověk, jenž spojil s havířinou jak aktivní třicetiletou kariéru v ostravsko-karvinském revíru, tak i současnost hornického důchodce. Řediteli Nadace Landek Ostrava a 2. místopředsedovi Sdružení hornických a hutnických spolků ČR Josefu Gavlasovi jsme k jeho 70. narozeninám srdečně popřáli. A pak mu dali slovo.

Jak se cítí čerstvý sedmdesátník?
Sedmdesátka? Neznamená to pro mne žádný velký předěl! Cítím se relativně zdráv navzdory zaprášeným plícím. Nekouřím, sportuji, snažím se udržovat v dobrém fyzickém i psychickém stavu, takže si svůj věk vlastně moc nepřipouštím. Mimochodem, k těm plícím zaprášeným ze šachty – když jsem dělal v nultém ročníku VŠB pomocníka kombajnéra na Zárubku, pamatuji na hlavního předáka Michalce, který, ač pak předseda Klubu přátel Lysé hory, zvládl ujít do kopce na prvním výšlapu sotva dva kilometry. Poté dokázal po horách chodit normálně, což svědčí o tom, že je třeba nevzdávat se a zdraví i kondici utužovat.

     Máte dost času na své aktivity?
Ne tolik, kolik by se mohlo zdát. Manželka, zbytek rodiny a starší horničtí kamarádi mě dokonce brzdí, abych s prací v Nadaci Landek Ostrava a dalších aktivitách trochu ubral. Ta je totiž v současné době mou hlavní aktivitou. Nikdy jsem si nemyslel, že práce v nadaci zabere tolik času a energie. Kromě toho mám vlastní firmu i koníčky, které rovněž nezanedbávám, plavu, hraji stolní tenis, jezdím na kole, lyžuji. Všechny tyto záliby mi zůstaly z mládí. A protože jsem rodák z Beskyd, rád sbírám hřiby a chodím po horách i v Ostravě často stoupám na haldu Emu.

Gavlas

Jak je to s hornickými tradicemi?
Uchvátily mne v roce 1967, kdy jsem se jako student VŠB s dalšími devatenácti posluchači ze všech tehdejších fakult – mezi kterými byl můj dlouholetý kamarád a nynější předseda Klubu přátel hornického muzea Ostrava Petr Rojíček – mohl podílet na organizaci prvního oficiálně povoleného skoku přes kůži. Konal se na plese báňské v KD Vítkovic a já tam tehdy vstoupil do cechu hornického. Zájem o hornické tradice se poté znásobil až s odchodem do penze, kdy má člověk více času.

Jak jste se zapojil do fungování Nadace Landek?
Už v době krátce po vzniku Nadace Landek Ostrava, která loni oslavila dvacet let činnosti, mě lanařil do jejích řad první ředitel Stanislav Vopasek. Věnoval jsem se však v té době jiným aktivitám. Členem správní rady nadace jsem se stal v roce 2007, když mě konečně přemluvil můj předchůdce ve funkci Josef Kimer, a v roce 2013 mě na podzim zvolili ředitelem. V čele Nadace Landek Ostrava se starám zejména o přísun prostředků, z nichž dotujeme projekty pro zachovávání hornických památek, lokalit i dokumentů, seznamování veřejnosti s havířinou, udržování starých obyčejů a tradic i projekty sportovního, kulturního a uměleckého rázu, zejména v našem regionu.

Prozradíte největší profesní úspěch?
To se musím vrátit nejprve na šachtu! Cením si toho, že jsem jako báňský inspektor v dolech v revíru, které dlouhodobě neplnily plány, pomohl zaváděním nových technologií tuto situaci změnit. Na tehdejším Dole Gottwald, později František, jsme poprvé v karvinské části revíru s úspěchem nasadili pluhový komplex. Anebo v Dole Lazy francouzský dobývací komplex do šestimetrových mocností CDF, jenž ihned po rozjezdu začal plnit požadované parametry. Pak si samozřejmě považuji ocenění, které jsem získal za působení v nadaci a hornických spolcích – Medaili ministra hospodářství a Ministerstva kultury Slovenské republiky Za zachovávání tradic, Českého Permona za Nadaci Landek Ostrava, obojí z roku 2011, a Medaili G. Agricoly z roku 2013. Asi nejvíce mě v současné době těší, že se mohu podílet na pořádání skvělých setkání hornických měst a obcí na republikové i evropské úrovni.

Jak pohlížíte na současné hornictví?
Zásadní chybu v podobě rychlé privatizace šachet s utlumováním těžby slojí koksovatelného uhlí na Ostravsku i Karvinsku asi už napravit nepůjde. Energetického uhlí máme nadbytek, ale koksovatelného bude ubývat, přičemž poptávka bude přetrvávat. Jakkoli je velkou módou štěpení břidlic na plyn, neplatí to pro tuzemské podmínky. Proces redukce železa ze železné rudy vyžaduje koks z koksovatelného uhlí, nemluvě o potřebách chemického či dalšího průmyslu. Špatné je, že se rozhodnutím na úrovni unie pozastavily v Evropě všechny průzkumné práce. Už nyní dává EU podnět k tomu, aby se opět začalo těžit na našem kontinentu dvanáct druhů strategických kovů. V této republice dostatek zásob uranových i polymetalických rud je. V rámci hornických spolků zemí Visegrádské čtyřky se hodláme zaměřit na antikampaň proti militantním ekologům. Ti využívají neznalosti a přesvědčují často doslova děti, aby stávkovaly a protestovaly, a získávají tak prostor v médiích, která o nich pak nadneseně informují.

Radek Lukša