Keho pivo piješ...

Autor: Redakce Horník <marek.sibrt(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 25. 01. 2015

Když zme v ponděli probrali všecki okolnosti uplynuleho Silvestra a vynadivili zme se, čemu se dycki po půlnoci radujeme, střilame petardy a všecki ty hlupoty, když v podstatě to znamena, že zme zas o rok starši a tym padem aji blíže ku hrobu… A tak zme zavedli dišput na temat, keremu, jak se myslime, velmi rozumime a zme na ňho odbornici: o kvalitě a hlavně o naši znalosti piva. Temat to byl tak zajimavy, že se do ňho zapojil aji majitel Upadnice. „Spominam se, chlopi, na jedneho svojiho kolegu z branže. To bylo ešče za totača. Jeho mama robila v ostravskim pivovaře. Myslim, že byla dokoňca sekretařku ředitela. No, a tyn jeji synek, Viluš se menoval, převzal jednu velmi znamu hospodu v centru Ostravy, kaj chodili fajnšmekři na radegast. Hospoda to byla sice zapluvana, ale tu nošovicku dvanastku tam měli fakt skvělu! Jak řikam, slizali se tam pivni fajnšmekři skoro z cele Ostravy.

Jak to vidí stryk Lojzek

Ale tyn Viluš zrobil nejvěči cypovinu na světě, když tam na přani svoji mamy zaved ostravar. Razem bylo po hospodě! Ztratila zakaznikuv a po třech rokach, bo stala uprostředka noveho sidlišťa, ju zburali, aji když předtym uvažovali, že z ni zrobja pivni skanzen,“ dal k dobru svoju zkušenosť. „To se stava, když je obchodnik něcitlivy k přaňu svojich klientuv! A abysem pravdu řek, ty zje uplně stejny! Jak dluho už ti řikam, že mi šmakuje černa desitka Kozel a ty nic. Furt se kvuliva tobě musim kupovať lahvače,“ zaryl do hospodskeho Jaryn. „Něchapu, čemu by se měli kvuliva tvojimu zparchantělemu pivnimu jazyku pořizovať tu Na Upadnici novu pipu? Dyť to piju enem baby. A dobře viš, že kromě Očadličky, kera sem zabludi raz za uherski rok, tu žadna roba něpachně,“ zastal se hospodskeho Jiřik. „A zme u teho! Čemu mu kvuliva jeho pivni chuti nadavaš?! Ja se sice tež myslim, že je to pivni zparchantělost, ale proti gustu žadny dišput a každemu, co jeho jest, ni?! Spominam se, jak sem raz branil radka proti ostravaru a tehdy ešče existujicimu opavskemu zlatovaru. Tvrdil sem, že ostravar a zlatovar su sladke jak cycek a že to je roztaveny cuker zalety zimnu vodu. Bylo to v ostravskim pivovaře, kaj zme byli na exkurzi, a tak se tehdejši tamni sladek nasral a poslal do obchoda pro lahvače radka, ostravara a zlatovara. Pak zme koštovali pivo ze sklenek bez označeňa a hodnotili. Styděl sem se, že sem podle svoji chuti dal na prvni misto zlatovar, na druhe ostravar a až na třeti radegast! To byla vtedy ostuda! Temu už se nikdy o pivě něhadam a piju to, co mi chutna,“ přiznal sem se ku skoro štyrycet rokuv staremu pivnimu hřichu. Chlopi řvali smichem a ja věděl, že sem se u nich na chvilu pokazil pivni pověst. Jediny Jaryn se na mně dival bez vysměchu a v jeho očach sem viděl, že je mi vděčny. To už se ale hrnul ku stolu Erďa a vyřvaval: „Znatě tyn jak ti dva ožralci čitaju noviny a jeden z nich pravi: Podivej, Karle, tady píšou, že alkohol zkracuje život na polovinu. Kolik ti je? – Třicet! – Vidíš, kdybys nechlastal, tak je ti šedesát!

Fajne, ni?!"                                                                           
Tuž Zdař Buh, vaš Lojzek