Na co su saňki?

Autor: Redakce Horník <marek.sibrt(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 16. 12. 2014

Vlez sem v utery Na Upadnicu ověšany tajak vanočni stromek, a už od dveři sem řval, že něchcu pivo, ale grog! „A jeje, Mikulaš se nam vratil!“ křiknul na mě posměšně Antek. „Guvno Mikulaš, tyn byl v patek! A drž pysk, bo beztak ešče nikdo něvi, jak to s tebu, andělu, vlastně dopadlo!“ seknul sem po nim a vtisnul se mezi chlopy, co se ohřivali řitě kolem hospodskeho krba. Antek enem tak zašvidral a vykoktal ze sebe: „Jak by to mělo dopadnuť?! Přišel sem spořadaně dom, zeblek sem se a šupnul do lužka. Stara byla na stypach, a tak byl doma klid.“ „O tym se ešče povykladame, bo si zase zřigal pul cesty kolem baraka! A navic v tym andělskim munduře! To byla ostuda! Baby se ešče včil o tym vykladaju,“ smjal se mu Poldek. „Ser na cypa!“ okřiknul ho Juzek a otočil se ku mně: „Co to maš v tych balikach?“ „Ale kupil sem rodině darki pod stromek. Nejvěči radosť mam tu oto z tych klasickich saněk. Ty sem kupil pro mojeho nejmladšiho vnuka Peťulku!

Jak to vidí stryk Lojzek

Až ho němusa ve sněhu voziť v kočarku. To se do nich zapřahněme a povezeme se ho tajak jakesiho grofa!“ pravil sem hrdo a usrknul se horkeho groga. „Ty zje, Lojzek, jebly! Čemu kupuješ také pičoviny, když viš, že se naša matička zem otěpluje a pořadne zimy ze sněhem, jak to tak vypada, skoňčily?“ zmrazil moji nadšeni Erďa. „Guvno! Byvaly prezident Klaus tvrdil a tvrdi dovčil, že se něotepluje, tuš se něotepluje a zimy budu zase krute,“ hajil modre ptactvo a jeho otca-zakladatela Jiřik. Něchal sem ty ich dřisty o meteorologii bez povšimnuťa a dali řikal svoji: „Až mi radosťu poskočilo srdečko, když sem v Ostravě viděl stolařa, co prodaval saňki. Ty klasicke! Ni ty pekače z vikslajvantu! A navic ich měl lacinějši niž v marketě, kaj sem ich chtěl kupiť,“ chlubil sem se. „Něchcu rypať, ale kaj maš ty festovni dřevěne, co si před dvuma rokami kupil pro jeho sestřičku Terezku? Něsu nakonec polamane?“ zeptal se izlivo Antek. „Něsu, enemže sem kupil take hodně dluhe, kere se něvejdu do kufra auta a převažať se z mista na místo. Tak ich synek zavez ku druhym tchyňakum do Bruntala, kaj ich něchal a použivaju ich tam,“ vysvětlil sem. „Ja, ja, to byly časy, když zme jezdivali saňkovať na Slezsku do Stromovki! Tam co je včil zoologicka zahrada. Tam byl taki lesik, trolejbusem zme tam byli za chvilu a už zme se spušťali z kopečka…“ zaspominal Poldek, tajak by nas z Antkem něslyšel. „No ja, ale potym přišli inženyři socialisma a zabrali cele uzemi pro zoo. Nic proti temu, zoo je to pěkna. Až na to, že tam něchali vyhynuť lednich medvěduv a medvědinec zburali,“ postesknul se Jiřik. „No ja, ale zas tam maš sloninec s tymi malymi sloničkami… Ale tyn znatě? Stoji taka šumna děvucha v Ostravě na mostě, čuči do Ostravice, na sobě minisukňu, že ji z ni dupa leze tajak vetřelec z břucha. Přitoči se ku ni taki chachar, zdvihně ji ešče kapku tu sukňu a vrazi ji ho tam tajak zbijak do uhla na čelbě. Děvuška začně ječeť jak pominuta: Co robiš!? Co robiš!??? A on v klidu: Svařeča ve Vitkovicach. Čemu se ptaš? Fajne, ni?!“ utnul tradičně naš dišput Erďa

Fajne, ni?!"                                                                           
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek