Odchazaju aji ti nejlepši
Autor: Redakce Horník <marek.sibrt(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 28. 11. 2014Sobota byla Na Upadnici dost posmutněla.
A něbylo se čemu diviť bo sem
ja a aji Juzek informovali osazenstvo
a pohřebach, na kerych sme byli. Ale
hlavně ja sem byl vedle smutku aji dost
nasrany na komoše, bo na pohřebě
v Albrechticích nas mohlo a mělo byť
vice. Ale popořadku. První se rozvykladal
Juzek. „Umřel mi dluholety kamoš.
Tvůj menovec Lojza Málek byl dobrak
od kosti, který by muše chlup na břuchu
nězkřivil nětobože ji urval nohu.
Vzdělanec ze dvuma vysokoškolskými
titulami. Ale tež velky srandista. S tym
by si se, Lojzku, rozuměl. Uměl se z kamošu
aji vystřeliť. Třebas když jim z jižní
Moravy přivez z vinařské obce Hrušky
fl ašku ze slovami: ,Dejtě se do ryla vino
z Hrušek.´ A taka blondynka převalila
vino po patře a znalecki pravila: ,Nikdy
bych nevěřila, že tak dobré víno se
dá vyrobit z hrušek.´
Jak to vidí stryk Lojzek
No, jak pravim
srandista. Už vam ho ale něpředstavim.
Škoda ho, synka. Budě mi chyběť.“
„Škoda, že sem ho něpoznal. Ale temu,
že si byl na jeho pohřebě, maš u mě
omluvenku. To ostatni tu přitomni němaju.
Kaj stě byli, když v Albrechticach
chovali kamoša Kazika?! To vam, synek,
tam navrchu něodpusti!“ začal sem
zprudka. „Dobře, dobře, něchej teho
kazani a vyčitani a řekni, co a jak bylo
s Kazikem?“ zarazil mě Antek. „Pravila
mi jeho robka Ania, že byl v poslední
době važně němocny, ale moc o tym
němluvil. A temu za nami nejezdil.
Políhával po špitalach, až ho nakonec
zradilo srdičko. Šak vitě, že trpěl
na ledviny aji na to srdce. Ale dal sem
se ji něvyptaval, bo šparať se nožem
v čerstve raně neni muj styl. Ale
vyprovodiť
ho přišly cele
Albrechtice.
Šak tam
byl oblibeny.
A ni
enem tam.
Spominatě,
jak zme byli
v jednasedumdesatym
v Katovicach
na fotbale Górnik
Zabrze s AS Roma?
Všecko vtedy zařidil Kazik
– autobus, biletky, hospodu
na obid, aji pravy polski
spiritus na vařonku. A že to vtedy bylo
v Polsku uzkoprofi love zboži. Ale
my zme se mohli každy kupiť
tolik fl ašek, kolik kdo chtěl. Či
jak zme byli v pětaosumdesatym
na Spotkaniu Gwarków
na šachtě Wujek u Katovic.
Spominam, že nas varovali, že
je to nejvic zaplynovana
šachta v dolnoslezskim
reviře. Kazik
byl už vtedy
nemocny na ledviny
a srdečko
a přesto s nami
faral! A jak se
potym dobře
bavil na večernim
posezeňu!
Ja, ja, byl to fajny synek. Až mu da
buch lechke papuče…“ zatlačil sem
slzu. A kamoši na tym něbyli inač. „Tuš
navrhuju po dvuch fernetach – na paměť
Kazika a Juzkoveho Lojzka,“ navrhnul
Poldek, a nikdo překvapivo něbyl proti.
Když do nas ty dvě pulky skluzly, ozval se
Erďa: „Ani něvim, esli matě chuť na moje
frky? Ale musitě se uvědomiť, jak už
řikal ten znamy televizni scenarista Dietl
v Nemocnici na kraji města po smrti
dochtora Štrosmajera, že aji ti nejlepši
z nas odchazaju! Tuš se s tym smiřme
a poslechnitě se, co hlasili v ostravske lokalce
z ampliona namisto mena zastavki:
Cestující důchodci, pozor! Chcete si v autobuse,
trolejbuse či tramvaji sednout?!
Staňte se řidiči MHD!Fajne, ni?!"
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek