Vašikuv marny boj z mobilem

Autor: Redakce Horník <marek.sibrt(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 03. 11. 2014

Seděl v utery Na Upadnici Vašik zakaboněny tak, že sem se bal ku němu přisednuť. „Co je s nim?“ ptal sem se Antka, kery se na Vašika tež dival z povzdali. Naraz se zjevil Poldek, sednul se ku Vaškovi a cosik živě diskutovali. Rozkladali rukami a byli hodně rozčileni. Enemže se bavili potichučki, tak zme my, co zme seděli kusek dali, nic něslyšeli. Enem sem zaregistroval, že Vašik cosi třima v ruce, občas na tym cosik vymačka, potym to předa Poldkovi, ten to tež pomačka a cosik Vašikovi šepce. Potym přišel Jiřik a na celu hospodu zahalekal: „Co seditě každy indi? Čemu něstě, jak je u nas normalnich štamgastu tutejši hospody – krom komunistuv, podotykam – zvykem?!“

Jak to vidí stryk Lojzek

„Abysem řeknul pravdu, tak ja se Vašika s Poldkem bojim. Podivej na nich! Čumja jak zbuje! Jak by se chtěli dať ni enem do pysku, ale hned rozkřapať celu lebeň,“ pravil sem pravdivo a čekal na reakcu tych dvuch zakaboněncuv. „Co cypuješ?!“ křiknul na mně Poldek, když se Vašik vydal na hajzel. „Ty to ze svojim mobilem umiš. Ale co tyn chudak Vašik?! Branil se temu tajak čert křiža, ale včil ho dostal na narozki od děcek a už štrnasť dni se z nim potyka a ni a ni přisť na to, jak ho obsluhovať. Bo se před vami, posměvačci, stydi, tuš to tu řešime potichučki spolem. Ale ja už na to němam nervy,“ dodal ešče vyčerpaně. „To je na to taki hlupy?“ zeptal sem se. „Tak ja ti to předvedu,“ šeptnul ešče předtym, než se Vašik přivalil ku stolu. „Tak se to, Vašiku zopakujeme, ja?“ řeknul už hlasito Poldek a pokračoval: „Mobil maš vypnuty, tak ho včil zapni! Ni tyn knofel, ale tyn červeny! A co včil? Včil musiš vyťukať pin. Tak ťukej a něčum! Zapomněl si pin? To je tyn kod, co ses ho už tydiň šprtal. No, no! Ale ni dva knofle naraz! Musiš mačkať enem jeden. Ale s tymi tvojimi palcami jak kladivkami se špatně trefuje. Vem se ku temu tužku...“ už skoro řval na celu hospodu Poldek, až se Vašik skoro psychicky zesypal. „Ty, Poldek, dej mu pokoj a nauč ho radši suložiť, to se budě lepši posluchať!“ smjal se na cele kolo Jiřik. Když to ale začalo vypadať, že se Vašik rozbeči, zachranil situacu svojim frkem Erďa: „Ta vaša snaha naučiť Vašika mobilovať je sice oceněnihodna, ale stejnako marna, tajak vysvětlovani zvěrolekařa jednemu sveřepemu chlapovi s koněm. Tuš u zvěrolekařa pravi chlop: ,Doktore, ten kůň nežere, nežere a nežere!’ ,Ten kůň vám žrát nebude, nebude a nebude, protože je dřevěný, dřevěný a dřevěný!’

Fajne, ni?!"                                                                           
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek