Odval Heřmanice
Odvalem Heřmanice lze nazvat celý
komplex všech odvalů v ploše vymezené
tratí Ostrava – Bohumín, Heřmanickým
rybníkem a spojnicí mezi Doly
Ida a Heřmanice od doby započetí strhávání
hřbetového odvalu Karolína a výstavby
odkalovacích nádrží severně od
odvalu Svoboda a autoodvalu. V té době
dochází k vzájemnému propojení
všech částí vyjma provozního odvalu,
který je dále provozován a kolem roku
1990 dorovnán mírným svahem až na
úroveň Heřmanického
rybníka do tvaru
plošného odvalu mocného
cca 30 m.
Asi kolem roku
1970 započala stavba
odkalovací nádrže
K–1. Materiál na stavbu
hrází pocházel
z otvírek a příprav
Dolu Heřmanice. Hráze
byly vlastně pokračováním
tzv. autoodvalu.
V roce 1973
bylo zároveň započato
se strháváním kužele
odvalu Karolína. Hlušina byla transportována
vozidly západním a severním
směrem a zaplnila Hrušovský rybník. Po
zaplnění severní části rybníka pokračoval
transport hlušiny auty
paralelně s tratí
Ostrava – Bohumín až
po severní část náspu
nádrže K – 1. Byla tak
budována severní hráz
nádrže K – 2. Transport
při strhávání kužele probíhal
i směrem na východ
směrem k autoodvalu
(byl prováděn do
místa, kde byl v roce
1961 provozován plošný
odval vějířovitého
půdorysu). Po roce 1976
docházelo k dalšímu snižování výškové
úrovně hřbetového odvalu Karolína.
Hlušina byla transportována i nadále
směry uvedenými pro období roku 1973.
V letech 1978 – 1984 z ní byly vystavěny
hráze nádrží K – 2 a K – 3.
V té době docházelo ke konečnému stržení hřbetového odvalu Karolína na úroveň autoodvalu a jejich vzájemnému spojení. Svahy tohoto útvaru byly strženy a dotvarovány terasovitě. V centrální části činnosti na rekultivacích končily okolo roku 1985. Po roce 1985 bylo odvalové hospodářství nadále provozováno pouze v severovýchodním prostoru provozního odvalu, a to do doby ukončení a likvidace Dolu Heřmanice.
Dr. Ing. Petr Jelínek vedoucí odboru ekologie, o. z. ODRA