Odval Svoboda (včetně autoodvalu a provozního odvalu)
Po zahájení hloubení jam Heřmanice bylo započato s odvalováním severně od nich. Odvalový materiál byl transportován důlními vozíky. V průběhu let 1949 až 1954 vznikl tzv. provozní odval. Ten byl situován v prostoru zhruba severovýchodně od Dolu Heřmanice.
Spojením tohoto odvalu
s plochým odvalem Dolu Ida
vznikla plocha pro manipulační
kolejiště. Kolem roku 1952 byla
zprovozněna lanová dráha
z úpravny koksovny Svoboda,
ze které byl hlušinový materiál
dopravován podél Dolu Ida
k Dolu Heřmanice a překládán
na dráhové výložníky s dopravou
hlušiny vozíky. Takto
vznikal odval Svoboda ve tvaru
dvojitého kužele, jelikož dráhy
dopravníků byly situovány od
překládací stanice směrem SSZ
a SSV. V roce 1954 dosahovaly
kužely odvalu Svoboda do
výše cca 30 m. Východně od
nich pokračovalo odvalování hlušiny,
tzv. provozního odvalu na sever a východ
k Heřmanickému rybníku. Výška
tohoto plochého odvalu se pohybovala
okolo 10 m, doprava byla provozována
důlními vozíky z Dolu Heřmanice.
Odvalový materiál tvořila pouze netříděná
hlušina z otvírkových a přípravných
důlních děl. V létech 1954 – 1961
byla dynamika odvalování v této oblasti
největší. Z leteckých snímků z roku
1954 a 1961 byl patrný obrovský nárůst
objemu kuželových odvalů Svoboda,
rozšíření provozního odvalu a zahájení
provozu tzv. autoodvalu.
Po roce 1961
pokračovalo odvalování na všech částech
tzv. odvalu Svoboda. Dále se zvýšily
oba kuželové odvaly. Během let
1961 – 1964 bylo ukončeno odvalování
na SSZ kužel. Na SSV kuželu byl
dopravník upraven o otočnou vrcholovou
část a dalším postupem odvalování
tak vznikl komolý kužel. Posunováním
otočné části dopravníku (v ploché části
komolého kužele je transport realizován
pásovými dopravníky) směrem k SSV
začala tato část odvalu měnit svůj tvar
na komolý hřbetový odval. Provozní
odval se v letech 1961 –1964 dostal až
k severnímu svahu kuželových odvalů
Svoboda. Odvalování hlušiny z otvírek
a příprav bylo nadále prováděno z důlních
vozů po kolejích. K západní části
kuželových odvalů přiléhá autoodval.
Ten se rozšiřoval v té době především
severním směrem. Postupnou povrchovou
úpravou dostával podobu vějíře, na
který byly postupně vrstveny další etáže.
Materiál ukládaný na autoodvalu
tvořily netříděné hlušiny z otvírek a příprav
Dolu Heřmanice. Po
roce 1964 pokračovalo
odvalování na SSV větvi
komolého kuželu odvalu
Svoboda. Jeho výška se už
nezvětšovala a postupně
se protahovala SSV směrem.
Tvarově již představoval
komolý hřbetový
odval. Provozní odval se
v té době rozšiřoval především
SV směrem
k Heřmanickému rybníku.
Zvláš5 rychlý byl mezi lety
1964 a 1966 rozvoj
autoodvalu. Byla
navrstvena další etáž přes
vějířovitou část zasahující
do Hrušovského rybníka. Okolo roku
1967 byla ukončena činnost dopravy
hlušinového materiálu na SSV větvi výložníku
odvalu Svoboda. V provozu až
do roku 1976 zůstala pouze SSZ větev,
která sloužila k dopravě hlušiny na
autoodval. Během této doby byla dotvarována
plošina SSV části odvalu Svoboda.
Materiál byl přepravován auty od
dopravníku na vrchol plošiny a klopen
na její západní svah. Dále byla od výklopu auty dosypávána deprese mezi
původními kuželovými odvaly směrem
k jihu a severu tak, že vznikla plochá terasa.
Spodní (nejzápadnější) část
autoodvalu byla zvýšena o další etáž
a zároveň se rozšířila dále k severu do
Hrušovského rybníka. Provozní odval
byl nadále obsluhován důlními vozy
a postupně se přiblížil v nejvýchodnější
části až k Heřmanickému rybníku. Od
roku 1965 do roku 1971 měla být dle
dokumentace provedena stavba odkalovacích
nádrží severně od odvalu Svoboda
a autoodvalu. Z leteckého snímku
z roku 1966 je zřejmé, že stavba byla
zahájena později. Vzhledem k tomu, že
na leteckém snímku z roku 1976 je
odkalovací nádrž K–1 zbudována teprve
zčásti, předpokládá se, že zahájení
probíhalo kolem roku 1970.