Na slavnosťach v Karvine

Autor: Redakce Horník <marek.sibrt(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 28. 09. 2014

---

„Chlapi, letos bez bab a bez chlastu!“ pravil v patek Na Upadnici Poldek na dotaz, esli pojeděme letos na Hornicke slavnosti. „Ni enem bez bab, ale aji bez Lojzečka,“ dodal sem smutno a poručil se fernet. Zustalo to bez odezvy, enem Antek brblal: „Je fajně, že se ty tradični oslavy Dňa hornikuv zase po ročni pauze obnovily. Něvim jak vam, ale mi fakt chyběly! Enem mě zajima, čemu už se to němenuje Den horniku a něslavi se aji v Ostravě?!“ „Už sem ti to vysvětloval paru razy. Včil to budě naposled, tuš davej dobry pozor: Načelnictvo OKD to zduvodnilo tym, že Hornicke dny by se měly slaviť enem na šachtach, zatymco ty celorevirni jako Hornicke slavnosti. A bo v Ostravě už žadne šachty něsu, přestěhovaly se do včilejšiho centra revira – Karvine. Už to kapuješ?“

Jak to vidí stryk Lojzek

vysvětlil mu inteligentně Jaryn a hned dodal: „Robtě se co chcetě, ale ja idu s tu svoju. Dycki sem s ňu chodil tuš něvim čemu bych ju neměl vzať letos?!? Navíc po tej ročni pauze!“ „Zařiď se to jak chceš, ale my ideme bez bab. Potym se nam nědiv, že se ku tobě nebudem hlasiť,“ varoval ho Poldek, ale sklaplo mu, když aji druzi začali remcať, že sice kapuju čemu bez bab, ale někapuju, čemu bez chlastu... „To je jednoduche: chcu všecku tu paradu pořadně viděť a zažiť a ni furt škytať či litať do křaku a řigať!“ vysvětlil Poldek. „Takže ty bez chlastu a my uvidime, ni?“ zakoňčil patečni hospodski dišput Erďa.

Jak sem se Na Upadnici dověděl v nedělu, v sobotu všeci pěkně oblečeni a dobře naladěni nastupili do autobusa směr Karvina. Enem ja a Jaryn zme chyběli. „Jaryn valil už tym dřivějšim. A s vypičuřenu manželku pod pažu,“ vysvětlil Poldek, kery byva kusek od něho a měl za ukol ho šmirovať, esli fakt s tu svoju pujdě. Chlopi se mysleli, že ho potkaju v Haviřově, ale při tym veselym mumraju o ňho ani nězakopli. Asi byl kajsik dobře skryty v tym davu... Ale smutne bylo, že chyběl aji včil Na Upadnici. Ale jak to bylo dali v Karvine? Zatymco prvni Poldkuv rozkaz, bez bab, všeci dodrželi, ten druhy, bez chlastu, už ni. Jake by to byly haviřske oslavy bez kapki teho ostřejšiho?! „Ale moc teho, Lojzečku, něbylo. Tradičně pivko a medovinka,“ pravil zasněně Antek, a bylo jasne, že mě chce nasrať bo vi, jak medovinu miluju… „Ser na chlast, rači mu povykladej o oslavach,“ přerušil ho Rudek. „To ti bylo fajne. Sice tam děvušky v miniplavečkach tajak v Rio de Žanejru jak sliboval Poldek něbyly, ale ta stokilova baba, co se vlnila v rytmu dechuly, tež něbyla k zahozeňu…“ smjal se Antek. „Ja se z něho poseru! Obdivoval tučnu babu, ale něpřizna, že zme litovali, že s nami něsu drahe polovički, bo zme se mohli aji zataňcovať!“ přiznal barvu Poldek. „Iďtě s tymi dřistami kajsik! Ale znatě tyn, jak za devatero horami, devatero řekami, jednu pušťu a třemi mořami je na takim vršku domek a v nim sedi chlop, hlavu v dlaňach a beči: ,Doprdele, proč zrovna já mám všude tak daleko?!´ Fajne, ni?!“ zakoňčil disput Erďa.

Fajne, ni?!"                                                                           
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek