Diskuse se točí okolo nutnosti snižovat náklady.
Právě teď je
nejvhodnější čas začít pracovat
na revizi těžebního sektoru
v Polsku. Novou realitu musí
pochopit všichni bez ohledu
na formu vlastnictví černouhelných
společností. Tvrdí
to ředitel katovického úřadu
Agentury pro rozvoj průmyslu
Henryk Paszcza. Podle jeho
názoru se celá debata ohledně
situace v polském hornictví
točí okolo nutnosti snižovat
náklady, nicméně často chybí
konkrétní návrhy, jak tohoto cíle
dosáhnout. Podle něj je třeba
přijmout opatření, která povedou
mimo jiné ke zvýšení fl exibility
nákladů při těžbě. Nutné
je také hledat úspory v oblasti
spotřeby energií a materiálů,
optimalizaci využívání dodavatelských
služeb nebo v organizační
struktuře těžařských
fi rem. Například největší polská
fi rma Kompania Weglowa chce
v případě potřeby fl exibilněji
přemísťovat pracovní kolektivy
mezi svými provozy.
Vysoký podíl fi xních nákladů
a nízká fl exibilita těžby navíc
vedou k tomu, že restrukturalizační
kroky polských těžařů
přinesou efekt až po delším
časovém období. Problémem
také zůstává, že energetické
společnosti tlačí v důsledku
dovozu levného zámořského
Těžařské společnosti již realizují optimalizační programy, na jejich výsledky si ale podle Paszczy bude nutné počkat.
Zavírání nerentabilních provozů?Podle bývalého ministra hospodářství a místopředsedy ve vládě Jerzyho Buzka Janusze Steinhoff je nutné co nejdříve uzavřít nerentabilní polské doly. „Pokud nejsou schopné kvůli vyčerpání ložiska nebo náročným geologickým podmínkám být trvale ziskové, je třeba tyto doly co nejdříve zavřít. Není možné tolerovat situaci, kdy je celá fi rma nerentabilními provozy strhávána do ztráty. Není pak možné zajistit fi rmě budoucnost, protože chybí peníze na rozvoj a investice. Cílem musí být rozvoj perspektivních dolů a otevírání přístupu k novým ložiskům,“ tvrdí Steinhoff.
Zároveň připomíná, že když bylo v Polsku před více než deseti lety uzavřeno několik desítek dolů a počet zaměstnanců se snížil o více než sto tisíc, doly se během čtyř let opět staly rentabilními. Od té doby podle něj negenerují polské fi rmy ztráty ze samotného provozu. Například ještě v roce 1997 přinesla každá tuna vytěženého uhlí ztrátu 23 zlotých (přes 130 korun při současném kurzu). Podmínkou ale je správně investovat zisky z let prosperity do budoucího rozvoje, ne například do neadekvátního zvyšování platů zaměstnancům.
Spolupráce energetiků a těžařů.Klíčové je podle Steinhoffa zajistit dlouhodobé vztahy mezi těžaři a energetiky, které by umožnily investovat v dlouhodobém horizontu do nových elektrárenských kapacit. Je třeba proto vyvinout systém na podporu investic v odvětví energetiky, které by byly v souladu s evropskou legislativou, a zároveň by pomohly polskému hornictví.
Často zmiňovaným příkladem projektu tohoto typu je výstavba dvou uhelných bloků u Opole. Náklady na investici se odhadují na 11,5 miliardy zlotých (70 miliard korun). Právě proto, aby byla tato investice předvídatelná a zisková, oceňuje Steinhoff dlouhodobý kontrakt mezi PGE a Kompanií Weglowou, která je přínosem pro obě fi rmy. Podobná kooperace může být dobrým příkladem toho, jak pomoci ztrátovým polským těžařům, na které tvrdě dopadly nízké ceny uhlí a slabá poptávka zapříčiněná dovozem uhlí ze zámoří nebo Ruska.