Osm dní jsme chodili s KČT z Petřvaldu v blízkosti "Rudné magistrály" a při dobývání Muránského hradu se po ní i pohybovali. Rudná Magistrála a její dálková trasa začíná ve Zlatých Moravcích a vede horami: Pohronský Inovec, Štiavnické vrchy, Pliešovskou kotlinou, Javorie, Ostrožky, Polanou, Veporskými vrchy, Špisko-Gemerským krasem do Stolických vrchů a ve Stolici (1 476 m.n.m) končí. Celková délka trasy činí 298 km a spojuje místa, kde se těžily různé druhy rud.
Náš program byl následující: 1. Dobšinská Ľadová Jaskyňa 2. Fabova hoľa 3. Hrad Muráň 4. Šumiac – Kráľova hoľa – Telgárt 5. Dedinky – Geravy 6. Heľpa, Pohoreľá 7. Tisovec
Ubytování bylo v penzionu v Talgártu, přímo pod tunelem kde na zastávku „Penzion Talgárt“ vyjížděly vlaky, které v tunelu překonají šroubovicově stoupání nebo klesání, dle směru jízdy. Toto je dopravní rarita a rozhodně stojí za to tuto trať absolvovat s výhledem na prameniště Hrona a i dalších přírodních krás podél trati, kolem vodní nádrže Palcmanská Maša do stanice Dedinky, výchozího bodu do Slovenského ráje.
Národní park Muránská planina byl prohlášen v r. 1997 a chráněná krajinná oblast od r. 1976. Registruje: 150 jeskyň, 15 propastí, přes 50 ponorů a vyvěraček, krasové jámy, skalní věže a jehly, skalní brány. Nejrozsáhlejší jeskynní systém představuje jeskyně Bobačka s 2,5 km podzemních prostor s bohatou výzdobou a je nepřístupná veřejnosti. Největší propast Michňová dosahuje 105 m.
V Pohorelé byly v 18. Století železnorudné baně se železárnami a ředitelstvím Coburgovských železáren.
Závěr z historie cesty po Slovenském rudohoří. „Po stopách rudného hornictví na Slovensku.“ Proč jsem uvedl tolik míst, obrázků pro přiblížení t. zv. Rudné cesty? Vždyť to je jen torzo o proti délky historie dobývání v této části Slovenska. Otázka k zamyšlení? Kolik námahy, prochozených kilometrů, kolik převýšení musí absolvovat geolog, vyhledávač ložisek nerostů, než může prokázat a zmapovat, ověřit, vhodnost dobývání.
Místo mnohých slov jsem nechal tyto portréty krajiny a obcí či městeček obrázkům. Ostatní se lze dočíst ve zpracované historii dobývání na Slovensku a hodně napoví hornické muzeum v Báňské Štiavnici, kde bylo pro tuto oblast hornické školství na vysoké úrovni.
Marie Terezie věnovala hodně úsilí, aby bylo využito absolventů z této akademie ve prospěch státu, Rakousko – Uherské monarchie.
Každý má možnost poznat obtížnost při objevování rudných ložisek a následně si připomenout cesty havířů do rudných štol. Hornictví i turistika jde ruku v ruce i při dnešním způsobu dopravy, buď po horských stezkách masivů, nebo po chodbách v podzemí. V podzemí se situace proti horám, na tolik vylepšila, že lze skoro všude dojet po závěsné kolejové drážce. Na povrchu všude lanovky nejsou.
Důl v podzemí mívá i 150km chodeb, takže kdybychom chtěli všechny chodby profárat, projít, tak jeden měsíc je co dělat a každý den je třeba ujít pěknou štreku!
Zdař Bůh!