Ze starých paskovských časů zbyla jen úpravna
Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>, Téma: Horník, Zdroj: Radek Lukša, Vydáno dne: 15. 08. 2011Původní šachta těžila - stejně jako ta dnešní - vysoce kvalitní koksovatelné uhlí uložené převážně v nízkých slojích.
Kvalitou vytěženého uhlí skončila první část exkurze do historie Dolu Paskov - nacházejícího se skutečně v Paskově - předchůdce toho současného. Na ložisku bylo dobýváno vysoce kvalitní koksovatelné "černé zlato" zařazené do obchodních skupin Va či Vb. Nejvíce se zde z markopetrografi ckého hlediska objevovalo lesklé uhlí páskované.
A podobně jako nyní ho horníci
kopali v nízkých slojích s nestálým
až nahodilým vývojem a ležmým až
šikmým uložením. Vše bylo mechanizováno,
dobývalo se směrným
stěnováním a způsob vedení porubu
býval nejčastěji z pole. Likvidace
vydobytých prostor na řízený
zával. Až do počátku 80. let minulého
století používali paskovští havíři
kombajny (KSV 6, KSV-60, 1k-101
či 6K 52). Nebezpečí průtrží, a naopak
efektivnost pluhové těžby, kombajny
vytlačily. Začaly se nasazovat
soupravy hlavně z opavského Ostroje
typu PL s hřeblovými dopravníky
řady 600 a přesouvacími zařízeními
PZ. Ve výjimečných případech
byly na scéně také uhelné škrabáky
SR-4. Výztuže porubů tvořily
individuální stojky SHZ, SHT či SH
se stropnicemi a přítěsy. Odtěžení
bylo po hřeblových dopravnících
s drtiči DU-2 P5 a DR-2.
Na rozdíl od kombajnů dobývacích
se na Paskově až na dvě
výjimky - AM 50 od fi rmy Alpine
(1991) a MK 3 od firmy Dosco
(1995) neobjevily ty razicí. Na čelbách
dělali s "klasikou" ručními
rotačně příklepovými vrtacími kladivy
(NVK-03) či hydraulickými
vrtacími vozy (VVH-1, VVH-1R,
HVJR-1H) na pásových podvozcích.
K tomu samozřejmě trhací
práce. Odtěžení bylo stejné jako
v porubech, hornina se nakládala
pomocí škrabákových nakladačů
NS-5, vrátků VS 2500 a později
především osvědčenými pásovými
Hausherry s bočním výklopem.
Úpravna, kterou otevřeli před rovnými čtyřiceti lety, je jediným fungujícím provozem starého Dolu Paskov. Když začínala, byla nejmodernější v revíru - s těžkokapalinovými rozdružovači Drewboy (uhlí 10 až 200 milimetrů), sazečky OM 18 (0,5 až 10 mm) a flotátory Denver (0 až 0,5 mm). Hyperbarické fi ltry snižovaly podíl vody v rubanině na 10 procent.
Všemu tomu v letech 1961 až 1979 řediteloval Jaroslav Zdražil, který byl i mezi takzvanými "sedmi statečnými" u zrodu Dolu Paskov. Patřil k nim též Jaromír Míček (vedoucí stavebních investic), Jaroslav Mrlina (referent plánování a projekční přípravy), Miroslav Tobiáš (referent stavebních investic), Jaromír Dubják (vedoucí strojních a elektro investic), Danuše Tlášková (samostatná administrativní pracovnice) a podnikový právník JUDr. Papuga. Po Zdražilovi se stali řediteli paskovského dolu Vladimír Kunčický, Milan Kaloč a Sváťa Nesit.
Nejlepší rubáňové kolektivy vedli hlavní předáci Josef Binar (rekordní těžba 35 236 tun uhlí za jedenatřicet dní s kombajnem v roce 1973), Miroslav Volenc a Karel Změlík (38 590 tun), Bohumil Švestka (rekord ČSSR s výkonem 33,6 tun na směnu z roku 1973 ve sloji ohrožené průtrží a metanem) anebo Arnošt Vítek (46 071 tun za jedenatřicet dní v roce 1989).
První velký úspěch na čelbách pak měli raziči Vladislav Malina s 261 metry prorážek ve sloji, která byla nebezpečná průtrží uhlí a plynů. Nejvíce rekordů udělal kolektiv Františka Přikryla (například vyražení 590 metrů za jedenatřicet dnů v roce 1974 s výkonem 71,6 centimetrů na směnu). Význačnými přípravářskými předáky byli i Štefan Mlkvík, Jan Opet, Josef Halamčík, Stanislav Nestrojil. Důl Paskov byl v hornickém roce 1988-1989 nejlepší v OKD.
Radek Lukša