Oběti požáru na Dole Dukla uctili pozůstalí, kolegové, přátelé, zástupci společnosti OKD i města Havířova.
…stačí vteřiny, minuty, hodiny
a navždy zůstaneme svého povolání
hrdiny! Verš z básně vysloužilého
havíře Jaroslava Minky vystihuje tragédii
na Dole Dukla, při níž v pátek
7. července 1961 přišlo o život 108
jeho kamarádů. Vzpomínkový akt
za oběti největšího důlního neštěstí
v našem revíru ve 20. století se uskutečnil
rovných padesát let poté.
Uctění památky zahynuvších horníků
připravovala skoro půl roku
havířovská pobočka Klubu přátel hornického
muzea (KPHM) společně
s OKD. „Ačkoliv už uplynulo padesát
let, stále se s tím naše společnost nevypořádala
a se ctí nevyrovnala. Zatímco
v době po této tragédii byla většina
informací, které se dostaly k veřejnosti,
poplatná tehdejšímu režimu, ve svobodnějších
pozdějších letech se na ni
tak trochu zapomnělo,“ řekl mluvčí
OKD Vladislav Sobol.
Zástupci vedení těžební společnosti, všech šachet a báňských záchranářů tak kráčeli s věnci či kyticemi k pamětní desce na Dukle mezi prvními. Za nimi pak dlouhá řada pozůstalých, přátel i spolupracovníků. Nechyběli představitelé Havířova, k jehož obyvatelům patřila většina obětí. Ani po půl století od osudného večera nedokázali mnozí přítomní skrýt pohnutí a slzy.
V důstojné atmosféře pokračovalo také setkání KPHM, představitelů OKD a příbuzných obětí v havířovském kulturním domě Radost, kde zazněla v úvodu zmiňovaná báseň. Slovo dostal i Jaroslav Gongol, jenž v létě 1961 na Dukle začínal. V den neštěstí byl na odpolední a zachránil se; později se stal ředitelem této šachty.
„My, co jsme stihli vyfárat, jsme měli štěstí, že nebouchl metan. Vzorky odebíraných vzdušin vykazovaly kritické hodnoty,“ nechal se slyšet.
Upřímnou soustrast za OKD vyjádřil pozůstalým provozní ředitel těžební společnosti Leo Bayer. „Neštěstí na Dukle je neustále aktuálním varováním proto, abychom věnovali oblasti bezpečnosti při práci pod zemí mimořádnou pozornost a aby k ničemu takovému už nemohlo dojít. Bezpečnost lidí je na prvním místě, na tomto předpokladu stojí činnost naší společnosti,“ uvedl Bayer.
Radek LukšaJak došlo k tragédii
Velké neštěstí se na Dole Dukla stalo 7. 7. 1961 na odpolední směně. Třením ve válcích začal v 11. sloji hořet gumový pás dopravníku, od kterého se na přesypu vzňala výdřeva. Zahynulo 10 lidí, 64 se podařilo uniknout. Zplodiny požáru se s důlními větry ale rozšířily do 8. sloje, kde pracovalo v té době 103 horníků. Protože havarijní plán s touto možností nepočítal, příkazy k vyvedení osádek přišly pozdě. Uniknout se povedlo pouze pěti lidem. Následkem otravy kysličníkem uhelnatým a udušením zemřelo celkem 108 horníků. Zůstalo po nich 63 vdov a 108 sirotků, 6 dětí se narodilo jako pohrobci.