Krojovaní horníci udržují tradici
Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>, Téma: Horník, Zdroj: Tomáš Januszek, Vydáno dne: 04. 03. 2011
Kroužky krojovaných horníků se staly nedílnou součástí kultury našeho regionu. Jejich činnosti si všímá nejenom Horník, ale také další média. Obšírný rozhovor s předsedou jednoho z nich, Ladislavem Kajzarem, přinesl v těchto dnech Karvinský deník. Pro ty, kteří příslušné vydání regionální rubriky Moje Karvinsko nesehnali, ho publikujeme i na našich stránkách.
Už pět let je Ladislav Kajzar členem Kroužku krojovaných horníků při obci Stonava a rok je jeho předsedou. Před tím pracoval přes 40 let na šachtě, kde vystřídal většinu hornických profesí.
Obecná představa krojovaného horníka je starší člověk poslouchající dechovku.
Myslíte si, že je správná?
Nemyslím si to. Naši členové jsou ze všech věkových kategorií. Nejmladší má něco přes 20 a nejstarší 85 let. A na našich akcích také neslyšíte jen dechovku, ale snažíme se, aby se hrály různé hudební styly.
A jak je to tedy s mladými lidmi?
Mají zájem stát se vašimi členy?
Je to různé. Nejčastěji se tato tradice dědí z otce na syna. Táta je krojovaný horník, nosí uniformu a malému klukovi se to líbí, tak chce být taky naším členem, aby měl svůj vlastní kroj. Anebo se mezi nás dostane tak, že začne pracovat na šachtě, má k té práci a tradicím vztah, a jednou přijde, že by chtěl být členem našeho kroužku.
A jak je to obecně s vaší členskou základnou?
Rozrůstáte se, nebo vám naopak členů ubývá?
Několik let se pohybujeme zhruba na stejném počtu. Někdo odejde, někdo přijde, žádné velké výkyvy. Teď jsme například přijali tři nové členy, takže momentálně je nás 82, z toho dvě ženy.
Co musí člověk udělat, aby se stal krojovaným horníkem?
Je předpokladem práce na šachtě?
To vůbec není podmínkou. Náš člen nebo uchazeč nemusí být havířem. Máme tady několik členů, kteří vůbec na šachtě nedělají. Musí mít ale zájem udržovat tradice a ctít a propagovat hornický stejnokroj.
A jaké tradice dodržujete?
Jednou ročně, okolo 4. prosince pořádáme mši za svatou Barboru, která je patronkou horníků. Pak jsou tu také zářijové oslavy svátku horníků, které jsou tradiční a velmi oblíbené u většiny obyvatel tohoto kraje. V předvečer Hornických slavností ještě klademe věnce u pomníků obětem hornického povolání a vzpomínáme na kamarády, kteří položili život při práci v dole. A když už jdeme chronologicky takto pozpátku, tak v červnu pořádáme Zahradní slavnosti, kde máme tombolu, občerstvení a hudbu. Je to takový ples pod širým nebem.
A jaké jsou vaše symboly?
Co neodmyslitelně patří ke krojovaným horníkům?
Je to samozřejmě kroj, který se mění a renovuje. Barva je stále černá, ale mění se střih. Necháváme si ho šít na zakázku u jedné paní, která se tímto zabývá a je jednou z mála, která to u nás umí. Pak je to prapor, který je 97 let starý a který koupili zakládající členové ze sbírky, kterou uspořádali. Používáme ho jen při významných slavnostech a při pohřbech našich členů. Jinak ho máme dobře schovaný. A také jsou to hornické kahany – staré benzinové lampy, se kterými při slavnostních akcích doprovází několik našich členů prapor. Hornictví je specifikem tohoto kraje. Jezdíte ale třeba i jinam?
Koneckonců, horníci jsou i v Čechách…
Samozřejmě, že vyrážíme i mimo Karvinsko. Například loni jsme byli na 14. ročníku Setkání hornických měst a obcí ve Stříbře. Letos se chytáme zase, ovšem tentokrát se to odehrává v Chodově u Karlových Varů. Tento týden jsme pro změnu byli v Senátu Parlamentu ČR, kam nás a mnoho dalších kroužků krojovaných horníků z celé České republiky a ze Slovenska pozval ještě bývalý předseda Přemysl Sobotka.
A jak se na vás dívají lidé z nehornických regionů?
Musím říct, že je to pro ně velký zážitek. Obdivují naše kroje a nebojím se říct, že k nám vzhlížejí s úctou. Dokonce říkají, že se jim naše kroje líbí více než například horníků ze zahraničí.
Tomáš Januszek