Čech, Slovák, Polka, Gruzínec, Číňanka a Japonec mají měsíc na to, aby vdechli život kameni.
Mezi nahrubo nalámanými balvany se v areálu bývalé šachty Anselm (Eduard Urx) na Landeku setkala šestice umělců, sochařů. Jaroslav Koléšek z Česka, Štefan Papčo ze Slovenska, Agnieszka Mikolajczyk z Polska, Valerian Jikia z Gruzie, Čao-Li z Číny a Tets Ohnari z Japonska si každý jeden kámen vyberou a začnou ho přetvářet podle svých představ.
„Mají na to čas do 10. září. Pracují
přímo tady v sochařském ateliéru
a jejich díla vzniklá na pátém ročníku
mezinárodního sochařského
sympozia Landek 2010 pak ozdobí
tři sochařské parky – v Hornickém
muzeu na Landeku, na Horním
Dvoře v Těrlicku-Hradišti a Centrálním
parku v Havířově,“ informoval
Martin Kuchař, který je tradičním
pořadatelem akce.
S ostatními umělci se poznal
během podobných sympozií či
výstav na různých místech světa.
Všichni také mají za sebou nejedno
uznání za svou sochařskou práci.
Číňanka Čao-Li dělala například
obrovské kamenné monumenty
a potřebovala k tomu desítky
pomocníků. Gruzínec Valerian
Jikia je doma profesorem na univerzitě,
ve světě má sochy v několika
městech.
„Mohli si vybrat ze tří druhů kamene. Slezský mramor, štěpánovický syenit a božanský pískovec. Zajistíme i nezbytné pomůcky – jeřáby, kompresory, nákladní auta na dopravu soch…,“ uvedl Kuchař s tím, že co dva roky pořádané landecké mezinárodní sochařské sympozium se těší ve světě dobrému jménu. Řadu účastníků nemusí ani zvát, sami posílají žádosti o účast.
Do galerie Studna v Hornickém muzeu také šestice letos přizvaných sochařů přivezla některé své starší výtvory. Vstup je zde zdarma. Stejně tak možnost pozorovat zmíněné umělce přímo při práci. Je třeba brát na zřetel jejich svobodného ducha a neexistující pevnou pracovní dobu. Neboli, jak na začátku slušnou češtinou zavelel Japonec Tets Ohara. „Jdeme na pivo!“