Obžerství a nevěra
Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>,
Téma: Zábava,
Vydáno dne: 11. 06. 2010
Seděli zme v ponděli Na Upadnici
a vedli dišput o tych podivnych volbach,
kaj socani sice vyhrali, ale je jim to
na guvno, bo vladu něsestaviju. „Tak
už matě, co stě chtěli, do rachoty
zvesela! A pluvnitě se řadně do dlani,
bo jak vezme fi nance do ruki Kalousek,
duchod vam na přežiti něvystači! Je třa
hledať robotu. Tym ešče vice naseretě
tych mladych, co volili slušneho pana
knižete, bo im ju zeberetě. A tež se
připravtě portmony, bo budětě platiť ni
enem v lekarni, u dochtora a ve špitale,
ale budětě asi museť přispěť vnukum
na školne...“ smjal se od vedlejšiho stola
stary komunista Kolder.
Jak to vidí stryk Lojzek
Modry ptak Jiřik
chtěl cosik zařvať, ale vtym se odevřely
dveři hospody a vešla moja susedka
Evik. Řikame ji tak podle teho fi lmu
Slunce, seno... Je to gryfna robka kolem
štyrycitky a kdybysem chtěl ešče v životě
podvesť svoju Mařu, bylo by to s ňu. „Co,
Eviku, žizeň, žizeň?“ „Ale kdepak, pane
Álois, jen pro cigarety. Máme zase tu
babskou slezinu
a já je zapomněla
doma!“
řekla mi
s úsměvem,
a doslova
vyplula z Upadnice.
Měl sem asik
hodně zasněne
oči, když se mě Poldek
zeptal: „Co tak čučis?
Ty zje s ňu duvěrny? Co viš
o tych babskich slezinach.
A ani si něcek, když
pravěla Álois!“ „Moc otazek naraz! Tak
popořadku. Od ni mi ani Álois něvadi,
aji když to od inych bytostně něznašam.
Něvadi mi ani, že kuři, aji když
lubať popelnik neni žadna slasť. A o te
slezině, to je trošku delši baja. To sem
se raz po pulnoci vracal lehce oviněny
z jakehosik večirka v Ostravě
a jak tak poklimbuju, všimnul
sem se, že pode mnu na zicu
tež klimba pravě Evik. ,Co,
Eviku, z rande, z rande?’
,Ale kdepak, pane Álois.
To bych manželovi
a
dětem nemohla
udělat. Ale míváme
dvakrát za rok
takovou babskou
slezinu se
spolužačkami.
To
zajdeme
do předem vybrané kvalitní restaurace,
kde skvěle vaří, a oddáváme se smrtelnému
hříchu obžerství. Půl roku se postíme,
no a pak se odměníme. Dobré, ne?’ řekla
mi s úsměvem a usnula. Zbudil sem ju až
na naši zastavce,“ chtěl sem ešče cosik
dořecť, ale přerušil mě Erďa:
„Zbytek se
něch na pozdějši a tež nězapomni na ty
buty do truhly... Ale znatě tyn jak jedě
chlop ve vlaku, vytahně rajče a začně ho
jesť? Chlop naproti mu pravi: ,Víte, pane,
já jsem nedonošený a nesnáším vůni
rajčat, nejezte to přede mnou!’ Chlop
schoval rajče a vytahnul klobasu. Ale znova
uslyšel: ,Jsem nedonošený a nesnáším
vůni klobás!’ Schoval i tu klobásu a otevřel
si pivo a když mu ten naproti vyčinil,
že je nedonošený a nesnáší pach piva,
zařval na ňho: ,Můžete mi klidně skočit
do řiti a já vás ty dva měsíce donosím!’
Fajne, ni?!"
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek