Zas je tu jaro a... grintlich

Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 11. 04. 2010

---

V nedělu Na Upadnici bylo veselo. Aspoň kamošum. Venku svitilo sluničko, v hospudce přijemně, pivko spravně ošetřene, tuž se řeči točily okolo světskich kras. „To je pohodička, co? Jaro je tu, baby odkladaju zbytečne kabaty a svetry, no radosť pohleděť,“ pravil Poldek. „Ani němluv. Jel sem v patek, jak byly ty teploty kolem dvacitky, v autobuse a naproti mě seděla taka mlada děvuška. Vic jak osumnasť neměla! Kratka suknička enem tak tak zakryvala to, co zme kdysik za mlada u tych našich robek pod plisovanymi či tvidovymi sukňami enem tušili. No co vam mam pravěť. Myslel sem, že sem ve Vitkovicach...,“ přidal se Antek. „A čemu zrovna ve Vitkovicach?“ ptal se něchapavo Juzek. „To zme raz jeli vlakem z Poldkove chalupy na Ostravici a Antek zapomněl vystupiť v Kunčicach.

Jak to vidí stryk Lojzek

Ale potym pravil, že to něvadi, bo mu to stejnako stoji ve Vitkovicach. A vtedy se ho moja vtipno zeptala, či kvuli lasce musi pokažde do Vitkovic, když mu to tam stoji,“ vysvětlil Juzkovi Poldek, čemu se Antek při pohledu na obnažene děvuši kitky myslel, že je ve Vitkovicach. „Na cypoviny to vas užije, ale uvědomiť se, tajak moja Mařa, že na jaře je třa hlavně zrobiť v kvartyře grintlich, to ni!“ zapojil sem se do dišputa, ale hned sem to schytal. „Tak temu ty zje taki zamlkly! Co ti ta tvoja laska zas zrobila?“ zeptal se Jiřik. „Co by mi zrobila?! Nic! Enem sem musel včera namisto prochazki vyklepať na dvoře všecki koberce, tahať po izbach šifonery, aby za nimi mohla vytřeť dlažku a večer s ňu ešče isť na mandel. To všecko kvuliva temu, že budu velikonoce,“ vysvětlil sem. „Ser na grintlich. Je tu jaro! To zme raz z mojim nejlepšim kamošem na prumce istym Frantu seděli po škole tež tak na jaře na sluničku v parku a obhližali mlade kočki. A Franta naraz pravi: ,Ty, Jiřik, doveděš se představiť, že nam raz budě šedesat, budem seděť na lavce v parku a namisto pěknych děvuch nas budu zajimať enem vrabci a holubi, kere budem krmiť? Ja rozhodně ni!’ No viditě a ta doba je pomaly tu. Ešče, že to neni tak uplně pravda, bo ešče se mi děvuchy libiju,“ zaspominal Jiřik. „A co tyn Franta, temu tež? Či enem krmi holuby?“ zeptal se Antek. „Tyn to vyřešil po svojim. Aby se teho němusel dočkať, tuš ve štyryceti skočil pod vlak. Dej mu pambuch lehke papuče!“ pravil Jiřik, ale to už tu byl Erďa. „Sertě na mrtvoly! U spovědi pravi chlap farařovi: ,Víte, velebnosti, ta moje tchýně by stála za hřích!’ ,Ale synu, pomni, nesesmilníš!’ ,Kdepak, velebnosti, nezabiješ!’

Fajne, ni?!"                                                                           
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek