Zima je spatki, a nebo jak na rymečku

Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 19. 03. 2010

„Tak to viditě, mysleli zme, že už je tu jaro a že se každu chvilu vrhněme na ty naše zahradki, a tu maš čerte kropač. Zima se nam vratila. Už v sobotu sněžilo a v nedělu rano byla taka chumelenica, že sem myslel, že je leden, a ni už březen. Navic dneska rano v radiu pravěli, že v Mošnově naměřili rekordni mraz – v noci na dnešek bylo minus 13,4 stupňa Celsia. Přitym dosuď bylo nejvic naměřene v roku 1996 – minus 13,2 stupňa,“ pravil v ponděli v podvečer v naši hospudce Na Upadnici Poldek. „Take počasi je nejhorši. Chvilu těplo, chvilu zima.

Jak to vidí stryk Lojzek



PivarTo se pak daři rymečkam a chřipečkam,“ pravil na to znamy hřibař a hypochondr Jaryn. „Ja s tym problem němam. Rymu sem měl naposledy, když mi bylo štyrycet a už ve třiceti sem se zbavil angin. Včil mam plny nos akurat, když kvetu travy a jivy. Bo na to mam kapku alergiu. Neni to nikdy ale dramaticke a po paru kychnuťach se vyčistim nos a je všecko v pořadku,“ oznamil sem a objednal se pivo. „Kecaš! A jak se možeš v takich mrazach nalivať pivem?“ snažil se mi oponovať Jaryn a hřal se ruki na sklence s voňavym grogem. „No v tym to je! Už sem vam to kolik razy chtěl řecť, ale to su dycki jakesik dřisty a pindy, pro kere vam to tajemstvi dycki zapomenu vyzradiť. Tak včil vam to povim. Slavečka – skotačiveho stařika – všeci znatě. No a ten mi už kdysi davno, když zme se ešče za děvuchami otačali, pravil, jak na chřipajznu. ,Ja se dam dycki, když citim, že na mně cosik leze, tři zimne dvanastki a večer před spanim polknu dva acylpyriny. A rano sem jak rybička!’, tvrdil mi vtedy. Ja mu něvěřil, ale paru razy sem to vyzkušal a fungovalo to. A funguje dodněska,“ sdělil sem chlopum Na Upadnici, jak na rymu a chřipku. „To by byla moja smrť, vraziť do sebe včil tři zimne piva,“ přiznal se Jaryn a dali slopal grog. „Ale ešče si nam, Lojzek, něřek, jak bylo na oslavach u Kazika,“ změnil temat Antek. „Co bych vam vykladal, měli stě tam byť tajak ja z Mařu. Ale to stě měli každy kupu vymluv čemu neisť a včil vyzvidatě,“ robil sem naoko ofuki. Ale pak sem to řeknul: „Moc fajně. I kdyžto to bylo enem puljubileum, měl tam na padesat ludi a všeci zme se naramně bavili, až se nam ani dom nechtělo. Ale to vitě, vlaki z Albrechtic nejezďu celu noc, tuž se bylo třa sbirať!“ „Včil mě sere, že sem tam něbyl, ale fakt to něšlo,“ pravil Erďa a přidal obligatni frk:

„Když mluvitě o tych němocach. To do pokoja ve špitale vrazi dochtor ze samopalem, začně střilať a při tym řve: ,To je posledni dávka, kterou vám hradí pojišťovna!’

Fajne, ni?!"                                                                           
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek