Už zme se dočkali

Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 16. 12. 2009

„Chlapi, to je fakt parada! Ešče před třemi hodinami sem byl na magistratě v Praze a včil už tu s vami slopu tyn naš zlatavy mok. Někecam! Co je odevřena ta dalnica až tu ku nam, to se to jedě! Za dvě a půl hodiny sem to zmaknul. A to sem jel stotřicitku podle předpisu,“ liboval se v sobotu Na Upadnici Břetik. Musel na otočku do matički Prahy kvuliva jakimsich lejster a byl ešče před tydněm kvuliva temu dosť špatny. Radili zme mu, až jedě pendolinem, ale to odmitnul, že ve třech luďach vyjde lacnějši auto. „Ja, už je to tu. Zme spojeni ze světem. Už nězme odřiznuti od civilizace. Ale že to trvalo!“ brblal Poldek.

Jak to vidí stryk Lojzek



Pivar„Enem něchtě na hlavě. Stačilo paru hodin a už měla nova dalnica svoju oběť,“ chladil sem ich optimizmus. „Když su blbi, až plaťa. Aji když idě o život. Kdo to kdy viděl vjižďat na dalnicu s pulitrem benzina v nadrži? A co ich to vubec napadlo seděť v autě!? To se musi okamžitě ven a utikať mimo cestu. A ni čučeť ve vnitřku a druzi ešče kolem něho ve tmě chodiť a nedať ani trojuhelnik,“ rozčiloval se Jiřik. „Ale oni tež ti tiraci něsu svati. Seďa se vysoko, kolem sebe horu železa, tuš se ciťa v bezpeču. Kolik razy sem viděl, že seďa za volantem a čitaju knižku... Na plynu isto cihlu a jedu se. Co ich zajima, že aji ini kolem nich tu cestu potřebuju a hlavně chcu dojeť dom živi a zdravi,“ přidal se Břetik. „Ja, ja, kaj su ty stare časy, kdy si na cestě potkal jedno auto za uherski rok. Jak to Lojzek vykladal, aji ja sem jezdil jednokolejku. Enemže na opačnu stranu. Do Bohumina. To tam jezdila třinastka. Ja tam měl babku – Lojzka se menovala (mrknul na mě!) No a kolik razy zme ze synkami s tu lokalku zavodili. Byli zme mladi, plni sily, tuš se nědivtě, že zme byli rychlejši. Ale tež blbějši. Bo co my zme na koleje tej tramvalki naskladali. Třeba pědadvacetniki, kapsle či patrony do poplašňaka. To dycki bylo v Pudlově mezi děckami radosti, když to tam řachalo, tajak když z mašinkvera střila. Zatymco baby ječely a chlopi nadavali. No bylo to tam tajak v cigaňske osadě po vyplatě,“ spomnil se na svoji mladi Juzek. Chlapi ešče chvilu dišputovali o tej novej dalnici, ale jak se z hajzla vratil Erďa, hned spustil: „Syncy, vitě že v OKD budu prodavať kapry. Jedneho za třicet korun.“ Všeci zme se valali smichem. „No ni, to je fakt, ni vtip!“ dušoval se Erďa. „Kapři su z keramiki a peníze za ty ryby dostanu děcka. Tuž kupme jich paru!“ zformulovat vyzvu, keru se nědalo zhodit ze stola.

Tuž Zdař buh,               

vaš Lojzek