Pomahať a chraniť?
Autor: administrator <info(at)hornicky-klub.info>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 11. 10. 2009Seděli zme Na Upadnici, lemtali pivo a enem tak kecali, když se naraz na cele kolo rozřechtal Jiřik. „Co mě lekaš, vole?“ ubryndnul se pivo na bradu Poldek. „Ale, tu ve starych novinach stoji, že ostravski primator a šef městskich stražniku dali sledovať, jak ich podřizeni plňa svoji povinosti.
Jak to vidí stryk Lojzek
Kontrolovali
hlavně to, kaj, jak dluho
a za kolik benzina ty stražnicke
auta v noci jezdija. No a při
vyhodnocovaňu grafi konu
z tych aut se zistilo, že pani
měštští policajti misto teho,
aby v noci sledovali přesně
v duchu hesla ,Pomáhat
a chránit’ děni na ostravskich
ulicach, zajeli se klidně
kajsik do ustrani a tam celu
noc prochrapali. No neni to
srandovni?!“ vysvětlil Jiřik
svuj řehot. „No, jak dobry vtip
to srandovni je, ale když se
uvědomiš, že se za naše penize
valaju kajsik v autě, tuš
to už taka sranda neni,“ pravil
Jaryn. „Mi to připomina tu
přihodu moji babki, jak sem
vam o ni už raz vykladal. Jak
vitě, moja maminka pochazali
z deviti děcek a z teho byli
enem dva synci. Tyn jeden
ale umřel ešče v peřince,
takže muj dědek, haviř, měl
enem jedneho naslednika
trunu. A jasně, že chtěl, aby
byl tež haviř. Ale Leonek, tak
se tyn stryk menoval, byl
drobňučki a chuďučki, že
ho do havirni nechtěli vzať.
A tak ta moja babina šla
za zavodnim a prosila ho, až
Leonka zaměstna. Když se ji
zeptal: ,A co tam taki chvistek
budě robiť?’ vyhrkla: ,Třebas
fele rovnať!’ Vubec ji přitym
nědošlo, že ,fele rovnali’
haviři, když se na nočni, jak
neměli do čeho folovať bo
něbyly vuzki, natahli a chvilu
schrupli,“ vrypnul sem
se do dišputa. „A vzal
zavodni Leonka?“ ptal
se Jiřik. „Vzal, ale po tydňu,
když chlopi v dole robili aji
za ňho bo ho ku zbijaku ani
něpustili a bali se, že se pod
lopatu zlomi, ho vzal do kancelařa.
Ale ani tam Leonek
dluho něvydržel a šel se učiť
za holiča. To ho něbavilo,
tuž byl doma na podpoře.
Ale šachtě stejnako něušel.
Hned jak trochu zesilel, hlasil
se zpatki na dul,“ dokoňčil
sem ku všeobecnemu veseli
přiběh svojiho stryka. „Vy stě
ale povedena rodina, že!“
konstatoval Erďa a hned
přidal tradični frk: „Divka se v supermarketě kupila: mydlo, kartaček na zuby, zubni pastu, bochnik chleba, liter mlika, jedno jabko, jeden pomeranč, jednu broskev, jednu slivku, jedno rajče, jeden salat, jedno zeli, jeden kobzol, jeden klinek mražene pizzy, jeden kolač. Synek na pokladně se na ňu podiva, usměje a pravi: ,Svobodná?’ Děvuška se ostychavo usměje: ,Jak jste to poznal?’ A pokladní na to: ,Protože jste hrozně šeredná!’
Fajne, ni?!"
Tuž Zdař buh, vaš Lojzek