Na šachtě jako ve výpočetním středisku.
Jeden porub POP 2010 řídí na 120 počítačů! Pro chlapy sice značná výhoda, pro elektrikáře ale makačka na bednu.
Nové technologie z programu
optimalizace produkce POP
2010 jsou fajn a vedení dolů i chlapi
dole si je pochvalují. Těm prvním
dělají radost rekordní tuny
a ušetřené náklady, těm druhým
úspora dřiny a lepší pracovní podmínky.
Každá legrace ale něco stojí
a nejinak je tomu u POP 2010.
Cena, kterou je třeba za získané
výhody zaplatit, je poněkud netypická
a nesou ji na svých bedrech
zejména elektrikáři. Pro zvládnutí
nové technologie totiž nestačí dosavadní
znalosti a zkušenosti, ale je
třeba se učit, učit a učit...
„Ano, změny, které přináší nová
technika z programu POP 2010, jsou
opravdu zásadní a staví před důlní
elektrikáře – i ty povrchové – zcela
nové požadavky,“ souhlasí vedoucí
odboru elektrifi kace na Dole Karviná
Januš Rzyman. Právě chlapi
z jeho oddělení mají se zaváděním
nových technologií opravdu bohaté
zkušenosti. Už v první půli loňského
roku byl na závodě Lazy Dolu
Karviná instalován jako vůbec první
v OKD nový dobývací komplex
fi rmy Bucyrus a orlovská šachta se
tak stala na několik měsíců zkušebním
polygonem nové techniky. Pak
přišel na řadu tak zvaný střední POP
na závodě ČSA, razicí komplexy a letos
opět jako první v OKD nový pluhový
komplex pro dobývání nízkých
slojí, který byl nainstalován v lazecké
sloji Natan.
„Celkem máme k dnešnímu dni na celém dole čtyři »popácké« komplexy dobývací a tři razicí,“ upřesňuje lazecký kolega Januše Rzymana – vedoucí elektrifi kace na závodě Lazy Pavel Letocha. Přestože komplexy jsou vlastně každý jiný, oba šéfové elektrikářů se shodují v tom, že hlavní změny, které z jejich hlediska přináší program POP 2010, se týkají dvou oblastí – silové elektřiny a elektronizace. Zatímco dřívější systémy pracovaly s napětím 500 a 1000 voltů, které spadá do kategorie nízkého napětí, nynější si vyžadují 3,3 kV, a to už je napětí vysoké. Takže jiná vedení, jiná zabezpečení a také jiné normy a předpisy, které je třeba se naučit a uplatnit v praxi. Ty nejzásadnější změny se ale dějí v oblasti elektronizace. Dřívější systémy pracovaly hlavně s hydraulikou, nyní je všechno řízeno počítači a elektronikou.
„Počítejte se mnou. Svůj řídicí počítač má každá sekce mechanizované výztuže, dva řídí chod porubového dopravníku, další podporubového. Počítače řídí a hlídají také chod převodovek a dalšího zařízení – nemluvě o kombajnu. Když máte stěnu vybavenou sto a více sekcemi výztuže, dává to dohromady okolo 120 řídicích počíta čových jednotek,“ vypočítává Pavel Letocha. Aby tyto „mozky“ mohly mezi sebou komunikovat a fungovat jako jeden celek, musí být propojeny hustou sítí kabelů a propojek. Těch je v jednom porubu více než tisíc, přičemž další kabely a nově i světlovody vedou na povrch do řídicích a kontrolních dispečinků (jeden je na ČSA a jeden na Lazech), kterým se příhodně říká Houston. „A teď si představte, že dole se to všechno neustále pohybuje a posouvá spolu s postupem stěny či předku. To je fantastické! Ale je to také důvod, proč nestačí to jenom sestavit, zapojit a nainstalovat, ale je třeba vše také neustále hlídat a udržovat v chodu. Jeden vypadlý či porušený konektor totiž může zastavit provoz celého porubu,“ popisují novou úlohu elektrikářů Januš Rzyman, Pavel Letocha a Pavel Štěrba ze závodu ČSA.
Odpovědnost je to obrovská, na druhou stranu práce je zajímavá a smysluplná. Určitým symbolem nových časů se stává operátor v řídicím dispečinku na povrchu (Houstonu), kterému se na obrazovkách sbíhají všechny informace o funkcích dobývacího komplexu a má tak o jeho činnosti lepší přehled než lidé, kteří pracují v dole.
„Díky těmto informacím je schopen diagnostikovat případné závady a poruchy a pružně reagovat na měnící se podmínky v porubu. Může tak zajistit větší plynulost provozu, vyšší těžbu, ale také lepší pracovní podmínky a bezpečnost horníků. A o to přece jde. Samozřejmě k tomu, aby to všechno fungovalo, potřebujete zkušené a vzdělané lidi. Lidi, kteří jsou ochotni a schopni se učit, učit a učit,“ shodují se v názoru Januš Rzyman a Pavel Letocha.
Bohuslav Krzyžanek